K růži

Ach,toho jsem se bál, vždyť též jsem Miroslav, ač smolařů jen král, těžko změnit ten stav... Když na špacír pustím svou fantazii zas, pak veršem kulhavým sním si o světě krás, kde lidé milí jsou, se srdcem na dlani, píseň si notujou, smíchu se nebrání, a Láska z očí jen jim jasně plápolá jásavým plamenem, který nezkomírá neb živen den co den je city od srdce, ve skutek změní sen vpodstatě ve chvilce. Pohádky já vždy rád měl jsem a jednu žil, však marné vzpomínat! Už nezbývá mi sil... V tenhle čas vánoční snad moc citlivý jsem, vzpomínky navrací, co dávno pohřbil jsem...

delf: to každopádně :))))

A co když kta větina vadne proto, že je pohromadě s pyšnou osobou, jasná princezno?/král Miroslav/ ***A k tomu šlapání: "Rozložil jsem Své sny u Tvých nohou. Našlapuj proto opatrně, vždyť šlapeš po mých snech..."/Yeats/

*

***