Zážitek

Zážitek. Co je to zážitek? Spojení zážitek z něčeho je námi vnímáno ,jako něco co si z daného časového úseku nejlépe pamatujem, něco co v nás utkví, něco co nás zasáhne a možná ještě po letech budeme se zasněným pohledem vzpomínat na ten jedinečný pocit, kterému se říká zážitek...je to definice duševního krásna, jež je osobitá pro každého z nás a snad proto se vyhněme zobecnění tohoto slova,možná bychom mu vzaly vítr z plachet...

Zmiňuji se o tom cíleně abych snad nebyl napaden za nedodržení tématu--můj zážitek se této obecné definici vymiká, protože rybařit jsem chodíval dosti často prakticky od ranného dětsví, ať uš sám či s otcem, a tento prožitek jsem si odnášel pokaždé byť promoklý či snad promrzlý na kost. Nic mě od něj v těch dobách nemohlo připravit aš později já sám. S věkem jsem ztratil zájem přesto ale i dnes ve mně tyto vzpomínky jakoby tančí a tančit snad budou. Naposled jsem se ohodlal smočit udici z kraje letošního léta.

Dříve nebylo překážek. Nyní již u té první, ve formě drnčícího budíku nastaveného na půl šestou ráno!, mi činí nesmírnou potíž nepočkat na slunko a nedospat, přestože bych tím mohl výrazně ohrozit frekvenci záběrů. Abyste rozuměli ryby berou hlavně brzy ráno nebo pozdě večer. Tedy v čase, který není pro člověka přívětivý.

Přesto vstávám, snídani nestíhám. Ryby dnes budou jíst dříve než já. Popadám batoh s náčiním a vycházím z domu. Venku do mne ihned praští zima. Pomalu, jak jen mi to ztuhlé nohy dovolý, kráčím k rybníku.

Hned první pohled na mlhavou vodu skýtá pohled na divadlo, které dovede rozehrát jen příroda. Jeho aktéři si však žádají vysoký honorář, znovu pociťuju lezavý chlad. Poklidně melacholickou hladinu čeří rybí ploutve. Vybaluju prut a nahazuju. Příliš zbrkle. Vlasec se mi motá do větví nedalekého stromu. V prvním návalu zlosti bych ho nejraději podřízl. Dávám se do rozmotávání. Třesou se mi ruce. Druhý pokus. Nástraha dopadá tam kam má. Tahám první úlovek, měl by ještě dorůst. Plav! Uš mi není zima...