Pojď dál životem

Pojď dál

Barvy jak v podsvětí, ztrácejí svou tvář,

nebe se propadá, mizí Ti čas

a slunce nad hlavou, jak kulatý míč,

náhle se otočí a utíká pryč.

Samota tíživá v závějích stínů,

propadá do moře myšlenek pár,

k ránu se rozední poslední ráj,

zas běžíš, unikáš tíživejm snům,

neprchneš, probuď se, vstříc dalším dnům.

Tak světlo uniká a v ulicích stínů,

ty sedíš na kraji a učíš se číst.

V myšlenkách vzpomenout na padlou špínu.

nech ji v těch závějích a pojď  zas dál.