o tobě /naproti/

radši se nikoho nezeptal
jak to bylo ve skutečnosti

čeká
až hlíny bude tolik
že když otevře dveře
pohltí ho

čeká
že v některé části se rostoucí nejistota
scvrkne do semínka
a začne klíčit
nebo jen zaleze mezi zuby

čeká
mechanicky tlačí zátku hloub do lahve
zatímco pod ním
pruty barev trčí vzhůru
k němu do šestého
i nad něj do sedmého
kde by to bylo vždycky krásnější
kde by to bylo vždycky nebezpečnější
než přesvědčit sebe
nebo bratra, sestru
ať se nedívají níž než tam
kde se zátka
na hladině zachytí



radši se nikoho nezeptal
jak to bylo ve skutečnosti
rady mu vrtají do uší, nosních dírek
hlína se po zrncích sype

chtěl by jí něco říct tak
aby zamlčel všechno
a přitom bylo poznat
že v těch momentech
je z betonu
je neschopný se přemístit
jen zavřít oči zapomenout utéct
ale ten svůj obrys
věnuje každému
je to koneckonců jejich věc

polštář plný vykašlané černé kočičí srsti
kdo věří
bojí se

radši se nikoho nezeptal jak to bylo ve skutečnosti kdyby přeci jen chtěla poslechnout si jeho rozřešení - :

mluvím o sobě a dám ti prostor
zalykám se, nafukuju
kdybys po mně chtěla... kurva... kdybys po mně chtěla

v nohách nám polezou černí mravenci
navážu provaz
lano po kterém nevylezem výš než do šestého

nepolezem po něm
zhoupnem se

kdybys po mně chtěla
na co se nezeptám