Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Až budu vědět

17. 11. 2008
2
4
1206

jaké to je

„Věř mi, nikdy jsem ti nelhala“

„Takže naposledy teď?“

 

 

Ano! Byl to on. Princ mojí krve. Spal těsně vedle mě…tak krásně.

Poslouchala jsem jeho dech, tlukot jeho srdce i šelest impulsů v neuronech jeho mozku.

 

A noc byla klidná jako hladina křišťálového jezera.

 

Nechala jsem se unášet zčeřenými vlnkami okolní tmy.

Daleko od něj, nesnesitelně daleko. Nesnesitelně pomalu.

Vteřinu za vteřinou, nádech za výdechem.

Hodinu za hodinou…

 

…jsem nepřestávala toužit vzdálit se od něj ještě víc…a ještě víc toužit být u něj co nejblíže.

 

Dychtit a prahnout po jeho přítomnosti!

 

Víc ne. Víc ne!

 

Jestliže to „víc“ je pouze otázkou času, jaká je odpověď?

Otevřel oči.

Až budu vědět, to co nechci vědět.

Princi, teprve pak ti také povím, jak krásné to je, probudit se vedle tebe.

Až budu vědět, jaké to je,


4 názory

Amélyje
31. 07. 2009
Dát tip
aj, tu už jsem četla... jak spletité jsou lidské touhy a přání. ach jo. že já vůbec neumím myslet v poslední době... hrůza... achjo... je to takové něžné a poetické a líbí se mi to přesně tak jak to je a vůbec nic bych na tom neměnila... je to pro mě takto dokonalé.

Amélyje
31. 07. 2009
Dát tip
aj, tu už jsem četla... jak spletité jsou lidské touhy a přání. ach jo. že já vůbec neumím myslet v poslední době... hrůza... achjo... je to takové něžné a poetické a líbí se mi to přesně tak jak to je a vůbec nic bych na tom neměnila... je to pro mě takto dokonalé.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru