úterý

Sedím v zakouřeném pajzlu na Malé Straně. Zapíjim morbidní úterý. V žilách mi koluje koktejl krve, piva a rumu. Když tu se náhle objevil. Náhodně dokonalá podoba mě samého či jen opilecké zrcadlo mé fantazie?

"Kdo jsi?...a kde ses tu sakra vzal?"

Chvíli mlčí a pozoruje mě...pak odpoví

"Jsem nikdo...pouhá existence ničeho a vzal jsem se tu z tebe."

"Blbost, nic takového neexistuje."

"Ano...neexistuji. Jsem jen v tvé hlavě."

Jsem moc zničený na to abych pochopil.

"A co chceš?"

"Já..nic. Ale ty by si měl chtít...změnit se"

"Nechci, jsem spokojený"

"Nejsi. Jsi smutný a nešťastný, tiše pláčeš nad svým ubohým životem"

"NIC O MNĚ NEVÍŠ!"

"Vím o tobě vše"

"KECY!"

"Umřeš."

"Všichni umřou...i Chuck Norris umře"

"Umřeš sám"

"Nebudu první ani poslední...a vůbec...mně je jedno jak umřu. Žiju teď!"

Zvedám se od stolu a mířim ven...pryř od sebe.

"Počkej, neodcházej!" volá za mnou mé  futuristické-halucinační já. "UMŘEŠ"

Dveře se za mnou zabouchli a bylo ticho. Konečně. Je mrazivá listopadová noc. Z hořící oblohy začíná padat sníh.  Pár kroků a chuť na cigaretu.

....

Poslední co jsem slyšel bylo hlasité kvílení brzd. Do očí mě bodla ostrá světla.

...

Teď ležím uprostřed silnice v hustém roztoku alkoholu a krve. Je mi zima. Jsem sám. ...Žvára jsem v unáhleném odchodu zapoměl v tom pajzlu.