invalidní počasí

Nic nevěděl jsem jen slabě tušil
jak ten jemný pramen ve mně bušil
též neznám Tě a těžím z mála
neb každý kámen je ve skutečnosti skála
snad tuším ještě pořád - přesně v tento okamžik
snad jsem tisíc zvířat - a Ty vonný otazník
 
zdál se mně sen - já zápasil s tkaničkou
ona seděla na stráni a hrála si se svíčkou
jeden říká zhasni druhý zapal
cizinec by v naší poezii tápal
jeden říká zapal druhý zhasni
jeden říká mlč a druhý básní
 
je zváštní mluvit o Tobě
jednou v druhé jednou v třetí osobě
však Ty víš že je to pořád tatáž žena
která byla básničkami polapena
naše poezie je sice malá
co všehno jsi do ní už uschovala?
pro nás má však nadpozemské kouzlo
které do těchto pozdních hodin sklouzlo
 
spolu však můžeme pít čaje s medem
ale lítat zatím nedovedem
spolu můžeme pít i trošku vína
ale jen ať nás měsíc neproklíná
 
rožni v sobě znovu plamen můzy
chci slyšet ještě tvoji chůzi
kterak odměřuje rytmus ve sloce
jak tichá voda v horském potoce
 
snad toho nechci moc
a snad chci ještě víc
den je stokrát znásilněná noc
a my chcem dýchat z plných plic
snad toho nechci moc - snad jsem jen zvědavý
snad chci porozumnět zpěvu pěnkavi
chci vědět jak vypadají ty tajemné dálky
či jak se píše dopis bez obálky
 
vydej vše co skrýváš tajná schránko
měj se krásně, nashledanou Moravanko.-)

---