spotřebič č. 2

Dostal jsem se-li ke slovu
kul jsem strašnou osnovu
kul jsem díry do svého lože
odvrať zraky dobrý Bože

slušivě se obléknu a svedu agonii
po noci plné soubojů se samým štěstím zpiji
břitvou sečný pohyb vpřed a vzad
dostávám se do oteklých tvých vnad
v hlavě nepřehledné křižovatky
proč už nejde to vzít spádky?
pijem věčný kalich hříchu
rovnáme svou pokřivenou míchu

ve mně samotném se odehrává
takové malé zatmění měsíce


spojovat se ve všech bodech
procházet  se v ropovodech
polykat sklo vzlykat síru
v dobách hlubokého smíru
v srdci hojit rudý květ
drolit chleba plyvat med

nedýchat a nemít rád
nemít žízeň ani hlad
pociťuji též nechuť k práci
jako když nechcou lítat ptáci
 
a svět rozlomil se na dvě půlky
protože vesmír to tak chtěl
sotva že zatáhnou se noční kůrky
(už) útočí ta nekonečna černých skel

ve mně samotném se odehrává
takové malé zatmění měsíce

číst noviny neotáčet stránky
psát dopisy nemíti ni známky
kosit stromy a nové sázet zároveň
seškrabovat z pokožky  namokralou dřeň
chodit po schodech hlavou dolů
zpálit mračna zbortit horu
snímat ďábla z kříže
nehtem brousit mříže

ve mně samotném se odehrává
takové malé zatmění měsíce

říše plné bludů a světokazů
přiživují tajně láskyprázdnou zkázu
různé utopie a existenční zápory
mně nepustili k nadějím jak uzamčené závory


ve mně samotné se odehrává
takové malé zatmění měsíce

---