Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePokorně a tiše, naposled
02. 12. 2008
1
3
1302
Autor
Claire1990
Stojíš před zamčenými dvěřmi
s rukama rozedranýma do krve klepáním
na hrubé dřevo portálu slávy.
Nikdo ti nechtěl otevřít
stojíš před branou, ubohý epigon Viktora Dyka
odmítnutá milenka Máchova
jméno, které zavál písek průměrnosti.
A už nebolí, když do tebe kopne dítě
,,Mami, ona stejně nebyla k ničemu“
S rozbitým srdcem se obracíš k Nietzschemu
a jeho teorii věčného návratu:
Pane, poučena svými chybami
na další planetě už nikdy
nebudu psát básně3 názory
Claire1990
21. 09. 2009
cítím urážku velkých jmen... v povrchním chápání těch krásných lidí, ubohost tlačí na tvé spánky a ty, za zvůků krvavých bubnů, křičíš ..
čti, poslouchej a naslouchej všem chvílím a především sobě naslouchej - potom nebudeš bojovat se svojí průměrností, ale pít z kalichu vítězství ..
chtěla bys rychle slávu? nepíšeš snad hlavně sama pro sebe? tak neházej flintu do žita, pero do koše, ani klávesnici do recyklovatelných odpadů...:-))