V bublinách

Znala jsem kluka samej špás jedinou holku nepropás´ aby jí řek jak se mu všechno na ní líbí z každý co hřívou vrtěla držela si ho vod těla ve smutný tváři šedej stín mu rázem přibyl až jednou kdo by to byl řek nemyslel chvíli na zítřek z recese stal se příběh skoro jako živej všechno v něm vášní hořelo pro chvíli "tělo na tělo" dal vše co měl zamilovanej blázen divej život je takovej jakej ho chceme mít s troufalou odvahou že moh by to bejt hit život je takovej jakej ho chceme mít chce to jen zatnou zuby zatnout pěsti žít holky co zdráhají se víc berou si všecko nebo nic pak z plnejch plic do světa svoje lásky dýchaj dokud ti blázni svázaní nosí jim básně svázaný v lež iluzí že prostě jenom nepospíchaj a stejně se to provalí dřív než se zdá děj zpomalí zlá próza dní byť navenek nám je to fuk zbývá jen popel v kadeřích a novej štítek na dveřích s přídomkem nedopsaným: ještě malej kluk život je takovej jakej ho chceme mít s troufalou odvahou že moh by to bejt hit život je takovej jakej ho chceme mít chce to jen zatnou zuby zatnout pěsti žít

---