Bílí koník

když člověk ztratí dvě věci v roce,pak dovolává se života konce

Ze stáje s koníkem vyšla žena,
hlasem svým, však byla němám.
ruku svou jsem jí nabýdnul rámě,
a housku se salámem, dali jsme si v krámě.

Pohlédl jsem do její očí
a svět se semnou rázem točí.
Hlava mi šla z jejího zraku kolem,
po měsíci sezmnámení,
šly jsme oba polem.

Přírodou kráčeli jsme spolu
a večer jedli jsme u prostřeného stolu.
Láhev vína pili jsme
a do noci vesele smáli se.

Na koní bílém jezdli jsme cvalem
pak domu kvaltovali valem
A splu s námi bílí koník.
Po srážce autem,
měl postavený pomník.

Po roce chození svatba byla.
Jetě se mnou jeden rok  žila.
Pak usnula věčným spánkem
Zbyla mi jen vzpomínka.
Na hrobě kytce, květy opadaly vánkem
ve stáji na zdi vysí,
sedlo z bílého koníka.

---