Přání srdce

        Přání srdce

Studené kapky snáší se dolů,

slunce se schovalo za mraky,

tvá náruč rudých květů

a tvoje lehce studené rty.

Zdá se mi to jako sen,

provoněný růžemi a láskou,

kdy okamžik v příběh je propleten

a láska zavládne světem.

Kolikrát mé srdce plakalo,

když bylo zahaleno v temnotu,

kolikrát v dáli volalo,

když mému srdci se ztýskalo.

Co vlastně slovo láska znamená,

proč ostrá je jak trny růží,

proč nemůžu se cítit šťastná

a neznat tu síť pavoučí.

Jak dlouho takový okamžik trvá,

co člověk vlastně cítí a co nezná.

Zda někdy láska štěstí nese

a proč smutek sebou přinese.

Něco se končí a něco se začíná.

Tak jako z poupě růže květ,

tak ze štěstí radost hned,

z lásky potom milování.

Slzy se mi lesknou v očích,

jak krůpějě rosy na jarní trávě,

v uších slyším tvůj lehký smích

a cítím se šťastná,

když spojí se naše dlaně.

Kapky se snášejí k studené zemi,

krajinou vane ledový vítr,

mi dva po boku jdeme jak blázni,

kteří jsou poprvé konečně spolu.

Stačí pohlédnout do jeho očí,

slyšet jeho hlas a jméno,

svět se v okamžiku změní

a já vím, že přichází něco nového.

Jeho blízkost je jako volnost v okovech,

vím, že ho miluji, ale nesmím nic říct,

neboť přátelství se mění v lásku,

ale láska v nenávist.

Když mou ruku sevře v dlaních,

a cítím teplo jeho těla,

vše kolem se rázem změní,

a srdce buší na poplach.

Vidět jeho rozzářenou tvář,

je jako vidět hvězdy na obloze.

Tiché a smutné v tmavé noci

a přesto plné tajemství.

Je ale tahle láska pravou

a není to jen pouhý klam?

Kdy vše se změní jednou chvílí

a z lásky zbyde jen jedno přání.

Co leží v jeho srdci,

jaké jsou jeho tajné přání.

Je to jen sen, který se mi v očích zdává,

když nevidím tě každý den?

Povězte světu mé velké přání,

tak velké a tajné, že srdce mé bolí,

ať jeho srdce mé přání slyší,

ať ví, že ho miluji...