bebíčka

i. trčím v ulici slepé jak patrona svítící rumbakoule na dlouhých sloupech se kývou až hmyz chrastí jak zamyšlené zvíře sama korzuju tleskám z kanálu zní vytrvale zvonkohra vracím se klečím naslouchám po úvaze spouštím v naději skrz mříž svou snídani ii. domy v té ulici jsou stále dokořán už dávno vychladlé někdy se jimi procházím nejsem pak sama stařena na schodech bez zábradlí mi vykládá: v rádiu dnes jenom počítali zlatíčko 3891 až 4112 jsem promeškala doufám ale že to budou brzy opakovat říká kývu a rozbolavělá hledám prázdnou postel v pokoji s otevřeným nebem zas s tebou mluvím ze spaní mrholí a moje vlasy se probouzí v podobě ptáků ukotvení prahnou po větrných vírech přešlapují v syrovém těstě polštáře strašidelné věci se v té noci rozpadají na slabiky a stávají se tak snesitelnějšími zatímco venku na ulici projíždí jedna manipulační jízda za druhou iii. jak sklíčené zvíře korzuju u dalšího kanálu v řadě sedí zasmušilý rybář a pojídá rozmáčený loupák nejsem přece sama proto napjatě očísluju všechny žvejkačky na chodníku aby je pak rybářova dcera mohla spojit v souhvězdí a přečíst mi budoucnost iv. stejnak je prdlajs nová pýthie říkám pak stařeně přesto polekaná rukama oloupanýma neklidně ohledávám tělo až na chodidlech nacházím rozjitřené rány vyryté iniciály podepsal si tě jako hračku lituje stařena ukaž miláčku bude dobře pofoukám ti ty tvoje bebíčka už dnes