Citadely

Na světě existují různí lidé. Tyto odlišnosti jsou ovlivněny mnoha faktory, nicméně mezi ty hlavní patří geny, výchova a sociální prostředí. Stejně jako množství osobností je množství obydlí - citadel. Některé jsou prosté, milé a útulné. Jiné jsou neuvěřitelně složité, dalo by se říci komplikované. Nejsou tak jednoznačné jako ty předchozí, nicméně v sobě skrývají jistou energii, díky které zvládají i ty nejsložitější situace. Někdy se stává, že se pod velkým tlakem zvenčí tyto citadely zhroutí. Z nešťastníka se pak stává člověk apatický beze smyslu pro humor. Člověk, jenž ztratil sám sebe, svou podstatu, svou duši. Jmenuji se Stephen Baurey. Vedu si tajný deník pro případ, že by ho někdo po mé smrti našel. Doba začíná být temnější. Citadelami obchází strach, Vkrádá se do lidských srdcí a stravuje je zevnitř. Někteří se vydali do rukou Vládců. Po dlouhém fyzickém i psychickém mučení se jejich města zhroutila a padla do rukou mocichtivých. Nešťastníci otupěli. Teď chodí jako těla bez duše, aniž by se na kohokoli usmáli. Nevím, jestli si ještě na něco pamatují. Pouze plní příkazy. Smyčka se začíná utahovat. Už dobyli polovinu měst a postupují dál. Pokud se neztmelíme, dostanou po čase i nás. Dnes zajali mou sestru. Nevím, jak dlouho to vydrží. Sám pro ni nemohu jít, byla by to sebevražda. Musím získat spojence a buď vyčkat, než nám osud přihraje příznivou kartu, nebo se spolehnout na sestřinu tvrdohlavost. Obojí je však velmi riskantní. Sešel jsem se se svým známým. Moc měst už nezbývá. A co hůř - čím dál více lidí se přidává k Vládcům. Jakoby ti ubožáci nevěděli, co je čeká. Nevím, jestli je horší jít k nim, nebo žít a ve strachu před nimi se skrývat… Dozvěděl jsem se, že sestra nevydržela ten nátlak a psychicky se zhroutila. Rozhodl jsem se, že ji pomstím.Vyhledám další odvážné lidi, co sdílejí mé názory a spojím se s nimi. Ze svých citadel uděláme souměstí a vybudujeme pevné hradby. Snad budou stačit. A kdyby ne, raději smrt než otroctví! Jsem na hlídce za hradbami. Vyhlížím vojska Vládců. Připojilo se ke mně ještě něco kolem sedmdesáti osob. Jeden z nich je však velmi zvláštní. V očích se mu zračí podivný lesk a téměř s nikým nemluví. Nevěřím mu, určitě má něco za lubem. Za hodinu mě vystřídá. Potají ho budu sledovat, jak se zachová… Ze spánku mě vzbudil až řev vojáků. Ten zmetek otevřel zadní bránu a já ho neuhlídal! Mám sto chutí ho skopat, ale na to už je pozdě. Zajali nás. Toto je asi poslední, co píšu. Za chvíli si pro mne přijdou, jak jsem se rozhodl. Raději zemřu, než abych se stal jejich loutkou. Slyším jejich kroky, už se blíží. Musím to ukrýt na bezpe…

---