Přání

                  Přání

Každý by měl pohlédnout v dál,

vzpomenout si na své vzpomínky.

Na okraji břehu rudě oheň plál

a ty sis povzdechla nad svými smutky.

Každý je někdy v životě sám

a každý k sobě někoho hledá.

I já na srdci něco mám,

ale bojím se toho, co říká.

Klečím tu v trávě,

slzy v očích mám.

Jeho jméno tiše šeptám

a s láskou na něj vzpomínám.

Chtěla bych otevřít oči

a probudit se ze zlého snu,

někomu padnout do náruči

a vědět, že ho šťastně miluju.

Proč je to jen sen,

proč není krásnou zkutečností,

proč nemůžu být šťastná jen,

vždyť štěstí nosí hvězdy padající.