Písmák Bez lásky
Když dopadla růže na podlahu,
byl si jistý, že popletl tvou hlavu.
Touha pak těly prolétla,
láska však navždy ulétla.
Kniha života
Tvůj život je jako nepopsaná kniha. Stránky píšeš svou krví a potem, můžeš v ní listovat, nahlížet do minulosti, ale nikdy své pocity nezažiješ úplně stejně.
Síla vzteku
. Stála tam uprostřed noci bosýma nohama ve vysoké mokré trávě. Každá kapka chladné vody na stéblech se třpytila v záři měsíce. Stála tiše a bez hnutí.
Odcházíš
Odcházíš na věky a necháváš,
jen vzpomínku toulavou.
Odcházíš na věky a zanecháš,
jen rodinu milovanou.
Zaslepený dav
. Stál tam uprostřed davu, který kolem něj proudil jako ledový oceán a jeho pohled spočíval na vzdalující se postavě té dívky. Dívky, kterou tolik miloval. Dokázal jí dát cokoli, jen proto, aby si jej všimla a byla s ním, byť i třeba minutu.
To je ten člověk
Poznala jsem člověka, co brázdí svými kroky náš svět. Člověk s tváří milovanou a mírnou. Navenek bytostí hodnou a pokornou, uvnitř člověk milionů tváří. Jeho stopy dopadají na zem, za sebou nechávají hluboké šlápoty a křižují naše cesty.
Podívej
Podívej na nebe,
uvidíš hvězdy.
Podívej na moře,
uvidíš vlny.
Ona nečeká
Kvítka rozfoukaná,
na svazích břehů.
Dívka uplakaná
v krajinách stínů.
Společnou láskou
Společnou láskou
Tak jako zpoupě růže vstane,
znašeho přátelství láska se stane.
Své srdce spojíme zlatavou stuhou,
Láska a nenávist
Láska a nenávist
Moře nám zpívá písničku lásky,
na cestě tančí stříbrný svit.
Zmalinké kocábky zbývají třísky
Chvíle lásky
Chvíle lásky
Hvězdičky zasvítí,
jako maličké drahokami na černém plátně,
naše oči se rozzáří,
Naděje naší lásky
Naděje naší lásky
Hlas můj tiše prosí,
srdce volá tichá slova,
slunce tiše zrak svůj sklání
Zimní krajina mého domova
Zimní krajina mého domova.
Spomalu přicházející nocí, usedám na parapet vmém pokoji. Hlavu si oddaně položím na studené okenní sklo a svým pohledem zamířím vdál. Na zasněženou zemi se pomalinku snáší noc.
Náš spasitel
Náš spasitel
Vločka za vločkou lehce padá,
kzemi promrzlé chladné jest,
na jejímž povrchu třpytí se pokrývka,
Slovo láska
Slovo láska
Vobětí plyšového medvídka pláče,
dívka sočima plnými slzami,
jenž se kutálí po její smutné tváři
Přání
Přání
Každý by měl pohlédnout v dál,
vzpomenout si na své vzpomínky.
Na okraji břehu rudě oheň plál
Příběh z krajiny temnot
Příběh zkrajiny temnot
Ocitla jsem se vkrajině jen se svým černým, vznešeným a elegantním koněm. Moji duši ovládalo štěstí a pocit svobody a vítězství. Na široké cestě porostlé mechem a sem tak krásně zelenými stébly trávy, se ozývaly dunivé kroky kopyt cválajícího koně. Kolem cesty, která se zdála nekončící, rostly zřídka ztemnělé a zvláštně vypadající stromy, které ve větší a větší vzdálenosti od cesty, víc houstly až tvořily hluboký, šedý a neproniknutelný porost, plný tajemné moci a skrývajícího se zla.
Nespoutané těla koní
Nespoutané těla koní
Při vzpomínce na jejich blízkost,
pokaždé uslyšíš zvuk jejich podkov.
Každým večerem se modlíš za jejich život,
Přání srdce
Přání srdce
Studené kapky snáší se dolů,
slunce se schovalo za mraky,
tvá náruč rudých květů
Tajemné hlubiny
Tajemné hlubiny
Obloha dostává růžový nádech,
na trůn teď usedá tajemná noc.
Růžové kvítky povadly v dlaních