Slovo láska

              Slovo láska

V obětí plyšového medvídka pláče,

dívka s očima plnými slzami,

jenž se kutálí po její smutné tváři

a zkropí tak pod její hlavou polštáře.

Temná obloha posetá hvězdami,

třpytící se na temné obloze v tiché noci,

vzbuzuje beznaděj a lítost,

která neúprosně ovládá srdce a duši.

Tiché a pomalé kroky k okenní římse,

na jejíž povrch dopadá stříbrný svit,

svit měsíce, který pohlédne do jejích očí

a ve smutných myšlenkách dívky si začne číst.

Myšlenky, které neuspořádaně vládnou tělem,

kde smutek převládá nad vzpomínky štěstí,

pláče zklamané srdce,

na myšlenkami ztraceného chlapce.

Štěstí se záhy mění v neštěstí,

láska časem v nenávist.

Dívčina tvář pomaly usychá

a srdce vše pomaly dokáže snést.

Každá pěkná slova neznamenají totéž,

některé z lásky, jiné z kamarádství.

Ovšem pořád jsou to jen slova,

s významem a skutečností.

Láska je jako ta nejvzácnější věc,

je k ní třeba velké touhy a odhodlání,

abychom si ji šli najít až na pokraj cest,

tam, kde pocítíme něčeho nového začínání.