Úskalí otevřeného okna

Úskalí otevřeného okna

Léto se konečně odhodlalo k ráznému činu a sluníčko nám hřeje, seč může. Teplé dny ocení zejména ti, kteří se oddávají dovolené, teplé noci pak nocležníci pod stanem. Doma jest nutno nechat otevřená okna i na noc - jednak kvůli čerstvému vzduchu, jednak kvůli horkému nedýchatelnu, jež panuje při okně zavřeném. Potud je vše v pořádku. Problém nastává až k ránu. Já, chtíc si řádně odpočinout alespoň v době dovolené, snažím se v posteli vytrvati co možno nejdelší dobu. Však hned časně zrána začne kdesi kokrhat kohout, pak se k němu přidá další. Při otevřeném okně není tato zvuková kulisa tou nejpříjemnější. Zhruba od páté hodiny ranní začnou jezdit autobusy přepravující ostatní, nedovolenkující se nešťastníky do zaměstnání. Jsou to právě oni, kteří - snad aby zahnali spánek - bujaře si po ránu spolu povídají.Kouř z jejich první ranní cigarety mne lehce zašimrá pod nosem. Pak přijede autobus. Brzdy by dozajista chtěly poopravit, namazat nebo tak něco, protože ten zvuk, který vydávají, je jistě nepříjemný i člověku již probuzenému. Abyste rozuměli - bydlím přímo u autobusové zastávky. A v jinak docela poklidné vesničce, kde dopravní ruch není nikterak velký. Takže poměrně lehce opět usnu a nechám si pokračovat v tom příjemném snu, co se mi zdál prve. Vzbudí mne pes. Vzhledem k tomu, že se nacházím v nějakém přechodném pásmu mezi sněním a procitnutím, nedokážu odhadnout, jestli je to pes můj vlastní nebo některý od sousedů. Ale štěká jako o život. Další brzdy autobusu. Znechuceně se odvracím od manželovy pokojné tváře. Jednak proto, že si klidně spí a nic neslyší, a pak taky proto, že je jeho zaměstnáním právě tyto autobusy opravovat. Mezitím se už pořádně rozednilo. To mému spánku nepomůže. Sotva se mi však podaří znovu zabrat, už slyším zvenku hlasy, že prý máme chleba i rohlíky. Jo tááák - neblázním..., to jen se v obchodě otevřelo. Tak to je zřejmě konec mému sladkému spánku. Náhle přiletivší moucha mou domněnku jen stvrdila. Neschovala jsem se před ní, byť jsem se snažila sebevíc. Všude si mě našla, aby mne mohla obtěžovat svým bzučením a lechtáním, jak se po mně producírovala.

A tak jsem to vzdala. Vůči mouše i vůči spánku. Ale příští noc přece jenom vyzkouším, jaké by to bylo spát při zavřeném okně. Aspoň zjistím, které zlo bude menší.