Jak přišla na sestřino znásilńování...

    Konečně zůstala sama. Potřebovala být jen sama se sebou. Utřídit si myšlenky, zvážit to čím prošla a rozhodnout se co dál. Nabízelo se jí toho víc, ale rozhodnutí bylo jen a jen na ní. To, co se dověděla, bylo moc. Čekala sice něco hrozného, ale tohle?! To nemůže zvládnout. Na to potřebuje čas. Aspoň pár dní, neví… Teď fakt neví.

    Když si to přemítá zpátky, tu situaci, kdy přišla domů a jen tak nic netušíc vešla do bytu, do předsíně a letmo po věšácích zjistila kdo je doma. Nic neobvyklého, proč taky? Zarazil ji až vzlykot, ženský pláč, vycházející ze vzdálenější kuchyně. Tak nějak zaváhala, nechtělo se jí dál. Ale neměla důvod. Netušila ani náhodou, že se to týká taky jí.

    Nadechla se z hloubi a vydechla párkrát za sebou a se skrývanými obavami vkročila do kuchyně. U stolu seděl její momentální přítel a její vzlykající rozmazlená sestra, které poskytla azyl, když jí její manžel poslední dny neustále vyhazoval z bytu. Vzala ji pod křídlo a na čas ji ubytovala. Než se vzduch vyčistí.

    ,,Co je? Děje se něco? Něco vážného?!‘‘ ptala se a současně hleděla do tváře přítele a chvilkami na svou rodnou sestru.

    ,,No víš, ona ti to tehdy nemohla říct…“ ozval se on.

    ,,Jak a co?!“ těkala očima z jednoho na druhého neustále hledajíc odpověď.

    ,,Ona ti to řekne sama…“ polohlasně se ozval.

    ,,No, já …totiž on…teda no teď…když už jste rozvedeni. No zkrátka už to asi můžu říct…“ a rozbrečela se… Vzlykala, jakoby provedla bůhví co… A v tu chvíli jí to začalo docházet. Ani neví proč, ale následující slova mezi polykáním, díky nářkům a neví jestli a nakolik hraným vzlykům už chvílemi nevnímala… Vše jí najednou začalo dávat smysl i když to bylo patnáct let zpátky. 

     ,,Když on mi vyhrožoval …a že když něco řeknu… tak….  …“

Vyprávěla trhaně, jak k ní chodil do pokojíčku a dělal si s ní co chtěl….bylo jí asi třináct a pak čtrnáct… zatím co její starší sestra byla ve sprše… měl zmapováno, jak dlouho u ní může být, než uslyší, že sprcha už neteče…

    Když  si zpětně vybaví ty situace, cítí se vinna. Ano, vinna. Sice potmě, ale kolikrát vyšel od její mladší sestry z pokoje…jen ve slipech… Prý si povídali… a jednou …na  to si vzpomíná velmi dobře…jednou nahý…a na otázku…spíš v jejích očích?! ..proč! ..vždyť tam byl potmě…a sestřička si potřebovala popovídat…

    …jak byla hloupá… …netušila ani v náznaku nic…

    …do nejdelší smrti si to bude vyčítat…

    …do smrti se s tím nesmíří…

    …teď už to ví…

    Její sestra časem onemocněla. Prý Kronova choroba, či jak. Nevyléčitelná. Má výrůstky ve střevech…a hrozí srůst a vývody bokem a operace, nekonečné… a prý je to psychického původu.  Prý trauma z minulosti. Zážitky něčeho s čím se dotyčný nevyrovnal…

    …………………………

    Dnes je na tom mnohem líp. Našla si další život. Nové manželství. Přibrala. Už nevolá, že je na pokraji smrti a že má třicet kilo… i s ,,postelí“a že chce umřít. Snad jí to vydrží. a snad jí bude mnohé jiné odpuštěno. Málo kdo o ní ví tak moc a nikdo nebude vyprávět tolik. Možná jen její sestra, časem. Až stráví mnohé, se odhodlá… Odhodlá se vyprávět o životě nejen jejím. Co vše jí stál svět a co vše kvůli rodině….   …zatím jen promlčená vzpomínka na znásilňování…a pochopení po letech…