V zásadě s nadějí

V zásadě s nadějí se vracím v známá místa ještě mi dopřejí žár slunce taky stíny slunce mám raději a když se na déšť chystá obnažím ramena nechť smývá staré viny Jsou noci nespavé ač nebylo v mé moci za všechno splatit daň čím kletba rodu kvílí myšlenky toulavé a srdce svírá pocit že není cesty zpět když jsme se narodili Černá či bílá tvář co na tom záleželo? když housle zazněly či kovadliny hlasy den co den pod polštář nos skrýval bradu čelo a stejně zradily ho ebenové vlasy Neznámý prapraděd praprapraděda synem po otci černá noc po matce své den bílý jsem bílá napohled a žiju v světě jiném krev značně ředěná leč srdce plné síly

---