Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seútržek jednoho blázna
05. 01. 2009
5
6
834
Autor
comas
Kdysi., nepamatuji si, čechrala si mi vlasy. To jenom útržky si vybavuji. „Ted si v trapu.“ Lezu z kontejneru, na nádraží se poflakuju. Rád se hladím svým trpkým smíchem, když somruju a nic nedostanu.
Možná jsem měl budoucnost, kde si.!? Možná se teď ptá: „S kým si?“ Možná, se zítra osprchuji. Možná, tím bídu ze sebe smyji. Možná, je pravda hořčí, pořád ji miluji. Držíme se, aby jsme si byly na blízku. Držíme se, aby jsme pomohli jeden druhýmu. Měl bych,… sakra… ta samota. Chtěl bych… Chtěla abych, si našel někoho lepšího. Co jsem to vlastně chtěl „tenkrát“ debil. Šahám si do kapsy, vzpomenu si na její prsty, jemné a sladké se zdáli, se zádrhy to jak kousala si nehty. „Hmm jdu si sednout“ na schody, shrbím se, vidím deset korun oblých jako její boky a jak „mé“ já je na ruby. „Vzpomínky“ jeah. Koukni a nedotýkej se, je jak plástev medu. Sladká přilepí se, na věky slepý ti pusu. Nedá ti svobodu, je tak krásná, svírá, táhne pod vodu, jen ať je šťastná. Pak teprve rozplyne se, poznáš samotu, pak teprve poznáš jak táhla tě pod vodu. Láska je tak vratká, kluzká jak ta pětka, jak její bok. Proč to zatracený štěstí potkám jen jednou, pro jednou si neodpovím . Do kontejneru znova si jdu lehnout shrbený jak telegrafní sloup,schoulený…. usínám.
Sladký spaní, myšička češu se. Viděl jsem padající hvězdu,chvěla se. Vědění, popadla mě únava. únava beze spánku. Hvězda spadající v doteku před koncem….
Možná jsem měl budoucnost, kde si.!? Možná se teď ptá: „S kým si?“ Možná, se zítra osprchuji. Možná, tím bídu ze sebe smyji. Možná, je pravda hořčí, pořád ji miluji. Držíme se, aby jsme si byly na blízku. Držíme se, aby jsme pomohli jeden druhýmu. Měl bych,… sakra… ta samota. Chtěl bych… Chtěla abych, si našel někoho lepšího. Co jsem to vlastně chtěl „tenkrát“ debil. Šahám si do kapsy, vzpomenu si na její prsty, jemné a sladké se zdáli, se zádrhy to jak kousala si nehty. „Hmm jdu si sednout“ na schody, shrbím se, vidím deset korun oblých jako její boky a jak „mé“ já je na ruby. „Vzpomínky“ jeah. Koukni a nedotýkej se, je jak plástev medu. Sladká přilepí se, na věky slepý ti pusu. Nedá ti svobodu, je tak krásná, svírá, táhne pod vodu, jen ať je šťastná. Pak teprve rozplyne se, poznáš samotu, pak teprve poznáš jak táhla tě pod vodu. Láska je tak vratká, kluzká jak ta pětka, jak její bok. Proč to zatracený štěstí potkám jen jednou, pro jednou si neodpovím . Do kontejneru znova si jdu lehnout shrbený jak telegrafní sloup,schoulený…. usínám.
Sladký spaní, myšička češu se. Viděl jsem padající hvězdu,chvěla se. Vědění, popadla mě únava. únava beze spánku. Hvězda spadající v doteku před koncem….
6 názorů
jo smajlík byl k piči mažu. To není nák extra otázka jestli je to moje omezenost bo stylizace myslím že to není důležitý posud sám.
jako stylizace do blázna zajímavý, nenudilo to, zajímalo by ale, nakolik je to jen stylyzace a nakolik tvoje vlastní omezenost. ps, ten smajlík mě tam dost sral
Je to napsáno tak... no tak, že bych i uvěřil, že to napsal houmlesák na počítači v městské knihovně.
Tím to má své kouzlo.
Jenže. Mám známou, houmlesačku, co sice píše taky takhle, ale nedělá tak zoufalé chyby.
Klidně si zachovej svůj styl. Jen jej vyhlaď.
Pracuj na něm.
A pamatuj, že jazyk má svá pravidla, jež platí pro každého. I v slangu Tobě blízkém.
Tvůj děd Ed :-)
Tip za odvahu psát a publikovat.
já myslím, že je to útržek jednoho blázna :) Některý obraty jsou fakt super (rád se hlasím svým trpkým smíchem, deset korun oblých jako její boky) a ten konec: Viděl jsem padající hvězdu, chvěla se. Hvězda spadající v doteku před koncem... krásný, jen je mi z toho strašně smutno. TIP