Naděje naší lásky

    Naděje naší lásky

Hlas můj tiše prosí,

srdce volá tichá slova,

slunce tiše zrak svůj sklání

a přání volám do světa.

Však neslyší je tvoje duše,

neví, že bych spatřit chtěla,

tvoje oči plné záře,

ůsměv, blízkost tvého těla.

Kolikrát jsi měl tu možnost,

změnit malé v příběh velký,

kolikrát jsem mohla slyšet,

šťastnou lásku našich srdcí.

Když potkáme se v nečekaném,

když spatřím tě v mé blízkosti,

znovu cítím oné známé

a toužím po tvém obětí.

Nikdy nevím, zda tě ještě uvidím,

nevím, zda ještě spatřím tvé oči,

zda konečně tvůj hlas uslyším,

zda naše těla skončí v náruči.

Avšak celým srdcem vím,

že tam někde v hloubi duše je,

kouzelná moc, jenž je nám vším,

že je to moje jediná šance,... moje naděje.