O tom se nediskutuje

O tom se nediskutuje. Velmi oblíbená věta snad všech rodičů. Už odmala jsou všechny děti zvídavé a také velice zvědavé. Denně se ptají na tisíce věcí a někdy zabrousí i do témat, která se nevysvětlují lehce a leckterý rodič se během jejich objasňování zapotí. Je prostě jednodušší říci, že o tom se nediskutuje. To ale není vždy správné řešení. Dítě si rodičovu odpověď zafixuje a může se stát stydlivým a málomluvným. Proto je lepší namáhat si hlavu a vysvětlovat a vysvětlovat, i když to mnohdy stojí velké úsilí.

Když děti povyrostou a stanou se z nich puberťáci, kteří mají svou hlavu, zaznívá ona věta z úst rodičů ještě mnohem častěji. Problémem už ale není neschopnost vysvětlení některých jevů, nýbrž snaha o umlčení dospívajícího potomka, který si stále mele svou. Někteří se tak ujišťují, zda mají nad svým synem či dcerou ještě pořád navrch. Když pak adolescent přijde plný naděje za svým otcem a matkou s prosbou nebo nápadem a rodič jen vykulí oči, poklepe si na hlavu a řekne, že o tom nehodlá diskutovat, skončí to vždy špatně. Dítě se ze všech sil snaží obhájit svůj názor a rodič dokola omílá onu větu a přitom vyhrožuje, že jestli od mladé dámy či mladého pána ještě něco uslyší, vymyslí trest. Dospívající potomci se samozřejmě nenechají zahanbit a něco vyřknou. To už rodiče vřískají všemožné tresty, které ani nejsou slyšet za zvuku práskajících dveří.

Takhle že si představujete společnou domluvu? Určitě ne, diskutovat se přece má o všem, aspoň do té doby, než jedné straně rupnou nervy.