A pak že láska je krásná

Trhá ti duši na kusy,

jak rybář žížaly za rosy.

Bouřlivě ti rozdírá srdce,

tma tě pohltí a neuvidíš ho nikdy více.

Jen si to představ, tyhle děje,

však sama cítíš, že to k tomu spěje.

Když ležíš, stále slyšíš jeho hlas

a toužíš po tom, aby tvoje zář přivábila ho zas.

Ať slyšíš klepadlo nebo telefon,

modlíš se, aby to byl on.

Teď ale nadchází už jen zklamání,

medvídek na skříni marně tvé slzy zahání.

Ty přestáváš věřit, doufat, snít,

ale neopustila tě touha jenom s ním být.

Ptáš se odrazu v zrcadle klidně docela,

proč láska by tak ráda zabíjela.