Cesta na PšTrosky

     Jednoho mámilého večera, kdy ke mně do háje doklekla tátivá vůně neinsmínu, zrázeprd jsem se rozrodl, že pruhý den pojdeme na výkvět. Hned bráno jsem zavolel Dejmovi. Dejm zkřiva čmachňal v ňuchně. Hned souspasil s mým závrhem a ještěr to odpohledne jsme se vyspali na cistu.

     Nasvedli jsme do auta a zkonili si svěr – uřícenina hradu Pštrosky. Do magmaťáku jsme strpčili Lou Speeda a za kvíli jsme vyjedli z těsta. Na dílnici jsme neztopozorovali včelku nic zajímavého, ujímavého, přijímavého, kjímavého, najímavého ani jinak úchylného. “Škoda, že nemáme moře, kuře, stavení...”, klekl zkrouceně Dejm a já na to: “Šlápni na brzdu a prosmýkneme se tím sklem před námi !” Načež jsme ojeli objížďku.

     Oba jsme na sebe hleděli jako mamihlapinatapai. Stádle jsme se plížili vysměnému žíli. Abych se nenutil, kvetl jsem si šelmi kukučnou stať od pana prof. Nicka R. Syslím, že se to yenovalo “Pssst” nebo ”Pojednání o důležitosti kakofonie šílenství při provozování lesbické lásky” nebo tak nějak pohrobně.

     Pštrosky už jsme modli zablednout na obnoru. Je-li jsme po staré školní pěstě, vněveškrt ani žabáčka. A pak se to sralo ! Pošel nám benzen. “Todleto už mi ta krcha dědá dva kroky,” tekl mi Dejm a kleště podal: “tak a teď sme zvracený !”

     A tak jsme vzdali kamistr a vyjali se shledat nejklišší pompu. K nejtišší nihilizaci to bylo širokodalekokřížemkrážem. Šli jsme po dlouhé, široké a bystrozraké silici, po obnoze si to brzdili draky jako buránci.

     Ftom jsme před setbou uvyjeli pumpézní pompu, vmrazili jsme dovnitř a hned si jednu natankovali. “Uf, to blila pecka, děcka !” vyškrdnula na nás obstuha. Srázně jsme se vytuhli zpět k našemu nutsenému arkovišti.

     Tam už Dejm uchlopil detítko, vryl se do šmouru, svépomocí in-fusky nachrnil karbenátory a slitek ženšénu naplil do nadrže. Odholil velkamistr do kafru a mohyli jsme potlačovat.

     Celoucestou nakrad jsme pak splívali tu pístničku od die künstliche Menschen aus dem Weltraum: “Čist jsem od šmouru” (nebo “Písk sem na Šťouru” ??)

       Když jsme narazili na Pštrosky, byli tu již prtví návšťavníci: široká rodina širokého Güntera Rechtsschtutzverischerungsgesellschaffa,  Olaf Nordöstersjökustartilleriflygspanings-simulatoranläggningsmateriellunderhähallsuppföljningssystemdiskussionsinläggsförberedel-searbetenanson se svou pstružkou, Mažňák, Kryštof Parchant ze Lžic (a bez pstružky...) a třicet loupežníků Majora Zemana.

Plouhé rodiny jsme si proklíželi šutry, cihly, Němce a

lišejníky. Ve zbitku času jsem nachcal bázeň.

Při nátratu se značlo pokalu skrákat a tak jsme rozkvítili světloprsky. I tak jsme viděli fcelkuprd jako když jsme dudy projížděli tudle. Na páteční cestě jsem Dejmovi přehnětl svou novou bázeň “Vidle ve vněprku” a neuspále jsem kuckal do makroekonomického sloníku. “Tři z pěti ekonomů se každý čtvrtek drbou na bilanci...” Nicdéle se náš dneštní výfuk, spekl bych, zpařil.