Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOči
10. 01. 2009
2
4
875
Autor
YdeSantiago
Pořád zvedám hlavu k věčnému nebi
k myriádám hvězd
ke věžím katedrál
mezi koruny stromů nad cestičkou v trávě
k obrazu světice v transeptu duše
Potkávám oči koček za okenním sklem
říkam jim:
dobrý den, vy kurvo jedna satanova,
doufám, že je vám tam teplo
za oknem svítí lampa a dvě přísná očka
Vzpomínkou na časy si krátím sny
objímám už jen v duchu
líbám
zákoutí ulic jsou místa k zapomínání na zákoutí těl
první oči
Druhé byly... druhé a jakoby věčné
kráčely městem v oblaku sametu
černá jak saze
modrá jak sklo
potkávat ji nepotkávám, jen ty kočky číhají za rohem
No co, říkám si - svět se nezboří
očí je dost, to víte
i když žádný nejsou jak druhý
jenže umírat
to můžeme jen jednou
Odpustíme zimě, vzpomenem si na léto
na léto kdy je člověk sám?
vzpomínám si na hrad
trávu
klíšťata
Někde tam jsem nechal oči třetí
běžely po louce
a najednou do nich vtiskla pěsti, a lokty jí zkrásněly
Jsem neviditelná
řekla
S láskou se roztrhl pytel a co já s tím mám dělat
vrátit se mezi věže katedrál
znovu se zamilovat
do čtvrtých očí
a hned...
Láska o lásce nic nevěděla
a možná je tomu tak nejlíp
samota
slzy
a stejně si na to časem vzpomínám jak na ráj
Byla zima a v zimě si dopřávám narozenin
Místo dortu nakrajuju společnost
oči
oči
ach ano tebe jsem přece kdysi...
V duchu zavírá oči, divoška
obhlíží vlastní nahotu a ptá se, jestli se mi líbí
směju se
a zapomínám
dodneška vlastně nevím... ale radši nic
Páté oči jsou oči divošek
válečné barvy
neklid v duši
pradědeček byl asi kočovník
projížděl evropou a plenil - tenkrát se to tak neřešilo
Procházky městem nabývají na síle, vždyť...
je léto ne?
ach léto je krásnej čas
i když nejsou narozeniny
pche
Přeskočte nudnější pasáže
vzhůru za očima šestýma
jsou
jasná
a ústa k zděšení všech krásná
Šesté oči mi dávají nepokrytě košem
máte pravdu vy, co mi vyčítáte smutky
kafe
a jeden hřích (no co, měli jsme místo toho hrát prší?)
a nakonec už jen usebrání
Ze zoufalství běžím nejrychleji jak mohu
a je to pomaleji
než jdou všichni okolo
cíl cesty na kopci
tam se umírá
Blbej čas - odpoledne
někde mezi čajovou dobou a večerem
dva zoufalci se potkávají mezi hroby
poklad bez ceny
smrt mrazem
Dodneška si vzpomínám na to,
mezitím oči sedmé...
co nechtěl jsem ani nemohl
a pomaloval jí záda studeně, až jí na prsech naskočila
husí kůže
K zbláznění krásná
víte?
ale to nevadí, to se mě vlastně netýká
které oči jsou další?
Osmé...
Leží v posteli a směje se mi
Ty jo, píšeš básně?
Ne..
už ne, teď už ne...
Teď s tebou spím, to je podle mě větší umění
Dopíjím čaj
Procházky městem jsou nebezpečný zlozvyk
Ministerstvo kultury varuje: památky způsobují nachlazení
záněty
lásku
k myriádám hvězd
ke věžím katedrál
mezi koruny stromů nad cestičkou v trávě
k obrazu světice v transeptu duše
Potkávám oči koček za okenním sklem
říkam jim:
dobrý den, vy kurvo jedna satanova,
doufám, že je vám tam teplo
za oknem svítí lampa a dvě přísná očka
Vzpomínkou na časy si krátím sny
objímám už jen v duchu
líbám
zákoutí ulic jsou místa k zapomínání na zákoutí těl
první oči
Druhé byly... druhé a jakoby věčné
kráčely městem v oblaku sametu
černá jak saze
modrá jak sklo
potkávat ji nepotkávám, jen ty kočky číhají za rohem
No co, říkám si - svět se nezboří
očí je dost, to víte
i když žádný nejsou jak druhý
jenže umírat
to můžeme jen jednou
Odpustíme zimě, vzpomenem si na léto
na léto kdy je člověk sám?
vzpomínám si na hrad
trávu
klíšťata
Někde tam jsem nechal oči třetí
běžely po louce
a najednou do nich vtiskla pěsti, a lokty jí zkrásněly
Jsem neviditelná
řekla
S láskou se roztrhl pytel a co já s tím mám dělat
vrátit se mezi věže katedrál
znovu se zamilovat
do čtvrtých očí
a hned...
Láska o lásce nic nevěděla
a možná je tomu tak nejlíp
samota
slzy
a stejně si na to časem vzpomínám jak na ráj
Byla zima a v zimě si dopřávám narozenin
Místo dortu nakrajuju společnost
oči
oči
ach ano tebe jsem přece kdysi...
V duchu zavírá oči, divoška
obhlíží vlastní nahotu a ptá se, jestli se mi líbí
směju se
a zapomínám
dodneška vlastně nevím... ale radši nic
Páté oči jsou oči divošek
válečné barvy
neklid v duši
pradědeček byl asi kočovník
projížděl evropou a plenil - tenkrát se to tak neřešilo
Procházky městem nabývají na síle, vždyť...
je léto ne?
ach léto je krásnej čas
i když nejsou narozeniny
pche
Přeskočte nudnější pasáže
vzhůru za očima šestýma
jsou
jasná
a ústa k zděšení všech krásná
Šesté oči mi dávají nepokrytě košem
máte pravdu vy, co mi vyčítáte smutky
kafe
a jeden hřích (no co, měli jsme místo toho hrát prší?)
a nakonec už jen usebrání
Ze zoufalství běžím nejrychleji jak mohu
a je to pomaleji
než jdou všichni okolo
cíl cesty na kopci
tam se umírá
Blbej čas - odpoledne
někde mezi čajovou dobou a večerem
dva zoufalci se potkávají mezi hroby
poklad bez ceny
smrt mrazem
Dodneška si vzpomínám na to,
mezitím oči sedmé...
co nechtěl jsem ani nemohl
a pomaloval jí záda studeně, až jí na prsech naskočila
husí kůže
K zbláznění krásná
víte?
ale to nevadí, to se mě vlastně netýká
které oči jsou další?
Osmé...
Leží v posteli a směje se mi
Ty jo, píšeš básně?
Ne..
už ne, teď už ne...
Teď s tebou spím, to je podle mě větší umění
Dopíjím čaj
Procházky městem jsou nebezpečný zlozvyk
Ministerstvo kultury varuje: památky způsobují nachlazení
záněty
lásku