ODEJÍT

Za měsíční noci na terase stála,

noční košile ji v chladivém vánku vála.

Svýma velkýma očima hleděla na měsíc,

smutně a s bolestí věděla, že nespatří ho víc.

Vzpomínala na své životní chvíle, okamžiky;

když jako malé dítě věřila na kouzelnické triky;

když poprvé se do chlapce zamilovala,

jak tajně v parku se s ním pak líbala.

Vše si v tu chvíli  promítala, její život neměl řád,

lásku, jež si vzala, pak ztratila napořád,

zůstala na světě sama opuštěná,

bez ničeho, jistoty a nezkušená.

První nejisté kroky, pády a lety životem,

postupem času stávala se lepším pilotem.

Sama nechtěla, nedokázala ublížit,

milovala život a tak moc chtěla být.

Teď neví k čemu to všechno bylo,

proč tolik žít se jí chtělo,

když za pár týdnů, možná dní,