Prostě kočka...!

Prostě kočka…!

Jen svítivá očka

jsou někdy vidět

když plíží se ona

co zná svět

a nebudu lhát

když řeknu

že ten svůj nazpaměť

zná každý kout

každý trám

zeď i práh

nábytek i povrchy

kde se drápek líp zachytí

kde schovat se dá

bez úhony

kde spát i

čtyřiadvacet hodin

kdy miska plná bývá

kdy se přesně stmívá

kdy kdo chodí domů

jak ve všední den

tak i ve svátek

k nepochopení mnohým

jak tohle může vědět?!

tvor co svou hrdost má

zvladatelně se nezvládnout dá

co tulit se jak člověk chce

a přede jak nikdo na světě

a vymoci si své se neustále snaží

hrdost svou nikdy nezahodí

zdrhá když něco děje se

a za rohem opět

kráčí jak dáma

k obdivu svých

a nejen těch

mnohými chována

tahleta dáma

nepokořená

nespoutaná

vždy svobodná

našlapuje jak tichounce umí

ale někdy to i pod tlapkami duní

tak jak je slyšet hlavně v noci

když kožíšek svůj

úporně čistí

rušit ji v tom

to se vymstí

i kousnout umí pořádně

a taky si pamatuje

to se nezdá

kdo ji kdy co udělal

i neudělal

v tom je hvězda

ale když její přízeň získáš si

najdeš v ní přítele

hlavně ve splínu v  nemoci

vycítí tyto stavy

až je to s podivem

jak ta tebe v těchto chvílích

kouká a s jakým úmyslem

jako by snad rozuměla

němou tváří promluvila

tak jak odpouštět tě naučí

usínat tě baví s ní

mazlit se dokáže někdy líp

a hlavně i ukonejšit

jak někdy i blízký člověk nedokáže

i doktor nepochopí

leda že má doma

taky jedno chlupaté

přítulné a záludné

svéhlavé i natvrdlé

prostě jak kdy se mu chce

a hloupém určitě jen dělá se

stvoření čtyřnohé

z rodu šelem vyvrhlé…