Sarah Kane Básník divadla

Fragment one begins the play like a prologue, with a vague question that appears directed to the audience: But you have friends You have a lot of friends What do you offer your friends to make them so supportive? (A long silence.) What do you offer your friends to make them so Supportive? (A long silence.) What do you offer? (Silence.) Úryvek ze hry 4:48 Psychosis,Sarah Kane

Přesně ode dneška za měsíc tomu bude 10 let, co Sarah Kane, britská dramatička, odešla z tohoto světa,
přesněji odešla dobrovolně.
Rozhodl jsem se o ní sepsat pár řádků a to z důvodu informativních, protože si myslím, že svojí tvorbou
vzbuzuje otázky, které nejsou k zahození.
Můj osobní vztah k ní je asi nasledující. Představte si člověka, který se pohybuje v podobném okruhu lidí,
na podobných místech, dokonce s ním máte i nějaké společné známé, ale o jeho existenci se dozvíte až po jeho
nenávratném zmizení.
Jsem s ní nepochybně generačně spřízněn, i když absolutně je mezi námi jistý časový posun, který se tímto výročím
jaksi vyrovnává (já vím je to matematický oříškek, pro méně zdatné nepředstavovat si - přeskočit).
Takže tak, "zbytek party" to musí táhnout dál i bez ní a mně se nabízí otázka, co by mně mohla
řict z toho co  jsem nestihl pochopit sám ? Šla možná zajímavým směrem.
Neměl bych se začít divat pozorněji, abych "partě" nedělal ostudu ?
Protože podle mého názoru ona viděla mnohé.




Život a báseň Sarah Kane
(1971-1999, dramatička)

Ian Rickson[3] ji označuje za skutečného básníka divadla, s tím by ovšem většína dobové kritiky prudce nesouhlasila.
Narodila v roce 1971 v Brentwoodu v Essexu.V roce  1995 byla poprvé uvedena její hra Spustošení (Blasted), která
se naprosto vymykala tehdejšímu chápání divadla.

Její dramatická tvorba je neodmyslitelně spjatá s jejím životem, který byl poznamenaný hlubokými depresemi
Svou pouť skončila  20.2.1999 v Londýně.

Slovenská wikipedie ji má uvedenou takto:
Už počas strednej školy prejavovala veľký záujem o divadlo. Ako študentka hrala a režírovala školské predstavenia Čechova a Shakespeara. Neraz chodievala aj poza školu, aby sa mohla zúčastňovať skúšok ako asistentka réžie v divadle Soho Polytechnic. Po ukončení strednej školy sa rozhodla pre štúdium drámy a herectva na univerzite v Bristole. Sarah bola talentovanou herečkou a režisérkou, i keď postupne strácala nadšenie pre svoje budúce povolanie a rozhodla sa, že bude radšej písať.

Vo svojej tvorbe sa nechala ovplyvniť dielami Becketta, Pintera, Pottera, Büchnera, Bonda alebo Barkera. V jej hrách sa však nachádzajú aj riadky požičané z Biblie, ako aj zo skladieb skupín ako Joy Division, The Pixies alebo Polly Jean Harvey.

Jej prvým dielom bola krátka séria troch monológov pod názvom Chorí (Sick), ktorá bola predstavená publiku v jednej edinburgskej krčme. Po promócii v Bristole odišla do Birminghamu, kde si spravila doktorát na naliehanie jej matky.

Sarah Kane - základní informace o díle

Hra Spustošeni (Blasted) byla poprvé uvedena na záverečné přehlídce studentských prací.Když však vstoupila
do "velkého" divadla na Theatre Upstairs v lodýnském Royal Court 12 znamenala poprask první třídy.
Sex násili  a vulgární jazyk se v ní zobrazují s takovou energií, že ji kritici nebyli schopni příjmout.
Mužské znásilnění a kanibalismus, však podle autorky nebyly samoúčelné.
Podle jejích slov měly tyto diváky přinutit díváky myslet, nežli jenom sedět a přijímat. 
Kritici hru označili  za "krvavá  jatka" a "nechutný svátek špíny" a
hra nakonec vyvolala asi největší skandál v anglického divadla od uvedení Romans In Britain v roce 1980.
Některé z recenzi opravdu vzbuzují respekt:

Until last night
i thought  i was
immune from shock in any theatre
i am not
(daily mail)

sheer unaducterated brutalism

Jisté je, že se jí v této hře podařilo prolomit veškeré obranné návyky diváků a šokem
je konfrontovat s nebývale intenzivními scénami.


K díle Kaneové uvádí slovenska wikipedie následující:
Po Spustošených dostala Sarah Kane ponuku od divadla Gate v lodýnskom Notting Hille prepracovať mýtus o Faidre od Senecu. Hra Faidrina láska (Phaedra’s Love) bola uvedená v režijnom naštudovaní samotnej autorky 15. mája 1996. Od jesene 1996 Sarah Kane pôsobila v novej spisovateľskej spoločnosti Pains Plough, ktorá bola založená v Londýne. Skúmala možnosti písania dramatických diel i ďalší umelecký rast mladých autorov.

V roku 1997 britská stanica Channel 4 uviedla desaťminútový krátky film Pokožka (Skin) rozoberajúci problémy rasizmu a xenofóbie vo Veľkej Británii podľa scenára Sarah Kane.

Medzitým autorka pokračovala v písaní hry Očistení (Cleansed). Hry Spustošení a Očistení boli zamýšľané ako prvé dve časti dramatickej trilógie, ktorej tretia časť mala hovoriť o nukleárnej devastácii ľudstva. Po dokončení hry sa však myšlienky na trilógiu vzdala a ubrala sa úplne iným smerom. Vo svojej ďalšej práci sa Kane vzdala naturalistického spôsobu písania a začala experimentovať s formou i obsahom.

Možnosť vidieť hru Očistení mali slovenskí diváci v roku 2002 na divadelnom festivale Divadelná Nitra, v podaní varšavského divadla Teatr Rozmaitości v režijnom naštudovaní Krzysztofa Warlikowského. Toto poľské divadlo sa zaoberá výhradne produkciou hier súčasných autorov a súčasnému zobrazeniu hier autorov klasických. Teatr Romzmaitości uvádza tiež Kaneovej hru Psychóza 4:48 pod režisérskym vedením .

Hra Túžim (Crave) bola verejnosti predstavená na čítaniach zorganizovanými spisovateľskou spoločnosťou v Plains Plough pod pseudonymom Marie Kelvedon, v snahe uniknúť z tieňa škandalóznej Sarah Kane, autorky Spustošených, a tým aj ušetriť hru od predsudkov kritiky. V hre sa nachádzajú štyri hlasy, ktoré sú identifikované iba písmenami A, B, M a C. Jednotlivé hlasy opisujú svoje túžby, spomínajú na sklamania a prehry z minulosti a spochybňujú svoju budúcnosť. Dochádza k úplnému stieraniu charakterov, obrazotvornosť hry sa presúva z roviny fyzickej do roviny textovej. Kritika po uvedení na edinburgskom festivale nešetrila chválou a hra je považovaná za najvyspelejšie dielo Sarah Kane.




Sarah Kane vs. Sylvia Plath

Takže hřiště na prozkoumání je zdá se zatím celkem jasné.
Máme tu celkem 5 her:
Blasted
Phaedras Love
Cleansed
Crave
a onu magickou
4.48  Psychoses , která sama o sobě přitahuje nebývale silně.
Nyní již musíme zkoumat sami.
Jestli je Sarah Kane kultovní jen svou smrtí a básní života nebo i svou nadprůměrnou kvalitou díla (jak se dnes často tvrdí), opravdu nevím, ale tuším, něco mně říká, že tomu tak je.Že by to mohl být další kousek do skládačky, který jsme doteď možná ani nechtěli najít.


Sarah Kane - no a ?

Sarah byla podle své rodiny velmi nezávislá.
"Byla velmi nezavislá, měla nezávislého ducha" , říká doslova její otec .To můžeme vidět i v pozdějších
experimentech, které vyvrcholily její hrou 4.48 Psychoses.Ta se, ale nedá tak lehce interpretovat, je
velmi těžké ji vůbec převest do divadelní podoby. Tak jak bývá Sarah Kane často přirovnávána k  Beckettovi
v tomto díle je jeho protipól, co se týče striktních režijních pokynů.Nemá tam žádné.
Dokonce ani nespecifikuje počet postav, nepřiřazuje dialogy jednotlivým mluvčím.V textu je jednoduše
krátká čárka, která symbolizuje změnu.Minimální počet herců jsou tedy dva, maximální je počet dělících
čárek ve hře.
Andrew Haydon se kriticky vyjadřuje k inscenaci 4:48 v Londýnském Arcona Theatre takto[6]:

"Daniel Goldman's critically acclaimed production at the Arcola, transferred after a recent successful run at the Old Red Lion, offers a success to failure ratio of roughly 1.4:1. In this hour-and-a-half-long performance, there is just under an hour of excellent work and more than half an hour of frustrating mis-fires, hackneyed concepts, muddled staging and ideas which either don't work, or don't fit."

4.48 Psychoses je také nejspíš dopis na rozloučenou.Forma je  zde přitom nabourána nebývalým způsobem a posunuta daleko za obzor.

A na zavěr ještě jedna  citace pana Andrew Haydona [6]

"The very fact that companies continue to return to 4.48 Psychosis, and continue to find audiences for their productions, is a good indicator of how popular this play has become in its brief life. Part of the reason for that popularity lies in the endless reinventions of the staging, and the effect this has on our understanding of the fractured narratives which criss-cross the play, which resembles Eliot's The Waste Land in terms both of style and of the sheer scale of the literary kleptomania. For example, this production is the first I have seen to have foregrounded the borrowings from CS Lewis' Silver Chair sufficiently for them to be noticeable."

For one hour and twelve minutes I am in my right mind /…/ the foul magic of this engine of sorcery…









Materiály
Bohužel zatím nemám ucelené texty her, ale i tak se dá po internetu do jejího světa alespoň částečně vstoupit.

Pro zájemce určitě doporučuji neuvěřitelně zajímavé stránky
Iaina Fishera:
[1] http://www.iainfisher.com/kane.html

Krátky to souhrn  na
British Theatre Guide:
[2] http://www.britishtheatreguide.info/articles/070399.htm

Na youtube je k vidění krátký medailónek:
The Death of Sarah Kane,
ve kterém má slovo výše zmíněný Ian Rickson, umělecký ředitel
Theatre Downstairs at the Royal Court
[3] http://www.youtube.com/watch?v=ueQt7ENn9fI

The Royal Court Bring Britain's Tragic Voice to Brooklyn: Sarah Kane's 4.48 Psychosis at St. Ann's Warehouse
by David Kilpatrick
October 2004
[4]http://www.thebrooklynrail.org/theater/oct04/psychosis.html

A jako bonbónek uvádím
krátký film podle jejího scénáře
Skin (1995)
(hlavního hrdinu hraje můj - váš oblíbenec z Trainspottingu Spud :))
(11min)
[5] http://www.dailymotion.com/video/x12ema_sarah-kane-skin-1995_creation

[6]  4.48 psychosys Arcona Theatre
 http://www.culturewars.org.uk/2006-01/448.htm

rozhovor s režisérem Tomášem Svobodu u příležitosti premiéry Blasted v A-Studiu Rubín
http://www.rozhlas.cz/mozaika/reportaze/_zprava/115651

 

---