Přisedání

Na prvním kroku jsem přemýšlel

co mi ta cesta může přinést:

lásku i nenávist, bolest i blaženost, chybu i pokrok –

- při dotyku nohy s plyšovým kobercem jsem trošku zaváhal,

ale kostky byly vrženy, pročež jsem se při druhém

soustředil na ekonomické hledisko:

náklady nevyužité příležitosti bývají obecně vyšší než případná ztráta

navíc jsem blázen (s ručením omezeným) a odpovědnost vlastně nenesu.

Jednám tedy správně, našlapuji potřetí – s myšlenkou na trapnou situaci

jsem v cíli a a nemám co říct.

K vedlejšímu cíli si tudíž sedám mlčky.

Starý pán se pousmál a zeptal se: „Tak co, chlapče?“

Objednali jsme si pivo a pohroužili se do pánových vzpomínek.

Byl viditelně potěšen.

Nakonec jsme dopili a podali si ruce. Vyšli jsme před hospodu, zapnuli knoflíky na kabátecha odcházeli Čechovo ulicí; on nahoru a já dolů.