Censored

            Včera sedim v hospě a chlastám pivko. Najednou si ke mně přisedne nechutnej bufet. Může mu bejt tak padesát, je vožralej na sračky a hlavu má sehnutou tak abyste se mu nikdy nemohli podívat do očí. Příjde ke mně v hnusnym plstěnym kabátě, pod kterym má teplákovou soupravu od Čonga, co vyhrabal někde v popelnici, a podivá se na mě úkosem, jako by říkal: “Promiň, že sem somrák, promiň, že sem špína z ulice, ale já si to nevybral.“

            Začal jsem se cejtit blbě, protože on tam stál a pořád mi chtěl jakoby něco říct, ale vzápětí se vždycky votočil a dělal, že si mě vůbec nevšímá. Takhle si se mnou hrál dobrou půlhodinu, až sem se nasral a říkám mu: „Nesmrď mi tady člověče, jestli něco chceš, tak sem s tim, ale nevochomejtej se tady.“ Somrák si ke mně tiše sednul…naproti mně a neustále si mnul ruce, který se mu evidentně potily, jak koně v běhu, a povídá: „Pane,  furt teď chodim po ulici a neustále přemejšlim o různejch věcech… ale ehm…jak to do prdele říct…mám takový dost zkurvený poslání…a nelíbí se mi...hrm.“ 

             Ten Kryploň byl zlitej jak dobytek, neustále se zadrhával, mluvil nesrozumitelně a postupně se dostával nějak uplně mimo. Přestával vnímat a mluvil si jen pro sebe, čimž mě sral. Když už to vypadalo, že sebou sekne pod stůl, uštědřil jsem mu pořádnej kopanec do kolene, načež on pomalu zvednul oči, podíval se na mě zpříma a na stůl vyndal pistoli. Bůhví, kde ji vzal, snad ji někde vyhrabal v nějaký popelnici, každopádně vypadala funkčně a jeho oči, který předtim nebyly vůbec vidět se najednou leskly odhodláním.

            Seděli jsme naproti sobě, už ne jako somrák a normální chlápek. (Myslím… řekl bych, že už jsme nevypadali jako prašivý, opuštěný pes a čistý občan.) Pokynul mi hlavou. Doleva…dvakrát krátce. Byly tam dveře ven. Pomalu sem si zapálil cígo, s tim, že to bude možná moje poslední, zvednul sem se a šel ke dveřím…on za mnou.     

             Venku zastrčil pistoli do toho hnusnýho kabátu a říká: „ Vobjevil sem, jak se věci maj. Znám, něco jako smysl svýho života. Ale bohužel je to taková síla, že kdybych to řek vostatním, tak se z toho poserou…a zabijou mě. Já nejsem žádnej blbej magor!! Včera se mi vobjevil bůh a řek mi, co mám dneska udělat…a….kurva……. ty vůbec nevíš. Nevíš. Do hajzlu!! Kurva.“ Pomalu se samonasíral, začal zas mluvit pro sebe debil jeden a já zmerčil příležitost, jak zvrátit situaci. Obratně sem ho srazil k zemi a pokusil se mu vytáhnout bouchačku z kabátu. Byl to hnusnej pocit. V bitce v který de vo kejhák se moc nebavíte. Jen si řikáte : „Kurva, do prdele ať to přežiju!" Bohužel se mi nepovedlo ho rozsekat. Vypadal jak věchejtek, ale sílu měl, jak bejk. Namířil na mě bouchačku, já típnul cígo, vzpomněl si na svoji holku a pomalu se loučil se světem.

            „Kurva ty kreténe! Co děláš? Já ti chci zachránit kejhák a ty se mi takhle odvděčuješ? Do prdele s tebou. Bůh mi řek, abych tě ušetřil, že máš taky poslání a já to kurva taky udělám. Nevim proč ty, protože seš mi dost nesympatickej a máš tak zkurvenej ksicht, kterej je vyděšenej a hnusnej a hrg ghr..ehrm“ řval na mě tentokrát zplna hrdla, až mu vodporný škraňě nějak povolily a von hodil nechutnej grcál asi tak centimetr vode mě!!

            “Kurva, Boží Vůle! Chápeš?“ Řval dál a votíral si přitom ksicht, tak, že si ty zvratky rozesral po celym vobličeji a pistoli mi přitom strčil přímo do tlamy. Teď sem mrsknul koláčkem pro změnu já.

            „Co po mě kurva chceš?“ zahuhlal sem hystericky s poblitou buchačkou v držce. “ Buď mě vodpráskni nebo mi polib prdel!!“ řek sem statečně a vochutnával přitom studenou ocel. „ Ne, nechápeš….ha ha……ha ….pochopíš za chvíli. “Odvětila ta bestiální, zjebaná svině..……….. chvíli bylo magnificientní ticho jako v hororu a já sem z jeho vočí poznal, že sranda přestala.

             V jeho dříve tak skelných a zmatených očích se náhle objevil náznak zvláštní jistoty. Ten muž byl náhle mimo své tělo a smysly a stal se nástrojem svého (ať už existujícího nebo neexistujícího) boha…prodlouženou rukou oné zloby nebohých a nešťastných. Prodlouženou rukou těch nižších existencí zastoupených v lidském rodě.

            Pak se bleskově votočil, vběh do hospy a jak tam vběh, tak začal pálit do všech lidí, co tam seděli. Prásk jednou, podruhý, potřetí...! Pálil a střílel jak šilenec, jak totální neřestněj magor. Lidi řvali jak dobytci a snažili se tomu hovadu utýct, ale ani jednomu se to nepovedlo. Byl jsem v prdeli....v totálnim šoku sem čuměl na tu krvavou řež. Pět zásobníků padlo…a dobrejch dvacet lidí se rozloučilo ze životem. Pak vyběh ven, vrazil mi tu bouchačku do ruky a namířil ji na svý čelo....:" Tu máš ty kreténe. Já svůj životní úkol splnil, ty si teď splň svůj "

A já vystřelil.