O ráji...

Kdyby vše šlo vyřešit tak lehce

jak procházkou v růžovém sadě

nebo jak se to říká

zmáčknout knoflík

a bylo by to

napořád už vyřešeno

bez hádek

a bez nářků

bez probděných nocí

bez slzavých údolí

bez trápení zítřků

bez pochyb rozhodnutí

se smířením i jiného

hlavně se zbavit

toho ohavného

nejhoršího

co stíhá dnem i nocí

za krkem ten neustálý

divně nepříjemný pocit

těkání očima sem a tam

odkud ta další nepříjemnost

skočí k nohám

a bude růst

nebo ji lze zadupat

sebevědomím a tvrdě

s ní se půjde prát

a pak

už nebude otravovat

zakopána bude hluboko

a završena kamením

co se jen vejde

ale mysl má spoustu zákoutí

co nevyčistí se nikdy

do všech skulinek

i kdyby na to bylo spousta let

vždy

aspoň to nenápadné smítko

v koutku zůstane

a nikdo ať netvrdí mi

že ne…….