Pohádka

POHÁDKA

Vyprávěj mi, mami,

ty pohádky

 –co mám tak rád!

To říkal jsem,

když za soumraku

mé dětské oči

ne- a nechtěly jít spát.

 

Tenkrát byl jsem malé dítě

a pohádky

- ty krásné fikce,

jež po zlém ději,

dobře skončily,

jsem poslouchával rád.

 

Z matčiných úst

zněly libě,

jak ze svých rtú

slova pouštěla.

Pak má víčka zavřela se

-klidně,

v domnění, že pohádka vždy dobře končila.

 

Však spal jsem spánkem naivních.

Ty krásné konce mne ošálily

a kolem plynul život

toužící po prázdných nadějích

jež nikdy se nesplnily.

 

Vždyť život není jako pohádka

na poslední cestě

prohraný je konec

a starý závěr pohádek

-proměněný životem

jestli neumřeli, trápí se dodnes.

---