Slunce

psáno asi před půl rokem.

 Den se pomalu chýlí ke konci,
 já marně vztahuji se ke slunci.
 Prosím a zalkávám,
 to tajemství, jediné co mám
 za sluncem odříkávám.

 Jako život bez konce,
 jako měsíc bez slunce,
 jako déšť do moře,
 jako kvítí, co suchoře...
 ...cítí se vinně duše má,
 bez slunce tak samotná...

 Však naděje zbývá
 i ráno znovu svítá
 tak cítím znovu jeho zář,
 mile hladí mě a líbá na tvář.

---