Demokracie, nejlepší vládní zřízení?!

Demokracie, nejlepší vládní zřízení?!

Již od pradávna, kdy člověk kráčel po této zemi a žil v jeskyních, až po současnost, kdy se člověk považuje za „pána tvorstva“, panují mezi lidmi jistá pravidla. Někdo je důležitější a má vyšší postavení mezi ostatními než někdo, kdo se celý život „válí“ v bahně. S tím jaké si vydobyl či jen náhodou získal někdo postavení, musel se také podle toho chovat a měl jistá privilegia či povinnosti, které musel plnit vůči ostatním.

Za tu dobu se ve světě vystřídalo mnoho vládních zřízení. Demokracie, Komunismus, Feudalismus, Monarchie či Republika. Každé zřízení má své pro a proti. Otázkou ale zůstává, jak moc je vlastně to či ono zřízení vhodné.

Demokracie je založena na myšlence rovnoprávnosti a svobody. Všichni lidé si jsou zde rovni, mají svá práva a mohou svobodné šířit své myšlenky. Je zde vláda lidu (žije se zde podle touhy většiny lidí). Takto aspoň je obecně známa. A teď se zamysleme. Funguje demokracie tak, jak je popsána? Je ta myšelanka dodržována? V tomto demokratickém systému, ve kterém žijeme, si volíme každý své zástupce, kteří budou jednat na vrcholu pomyslné pyramidy státu o tom, jak tady budeme žít. Rozhodují o daních, právech, trestech, prostě o všem co se smí a nesmí a musí udělat. A také nás representují mezi ostatními státy a královstvími, jako elita naší země. Bohužel mezi lidské vlastnosti patří také chamtivost, namyšlenost a nikdo nechce „spadnout dolů“. Když je již někdo nahoře a má se dobře, proč by měl odejít ze scény a uskromnit se? Ano, jsou svobodné volby a každý můžeme volit, koho chceme v čele mít, aby prosazoval své názory, se kterými souhlasíme. Ale mnoho lidí je jako stádo bludných ovcí, se kterými lze snadno manipulovat. Tak jim stačí ze shora naslibovat pohádkový život a o tom, že vše co je vyprávěno je pohádka se již stačí nezmiňovat. Lidé po tolika letech se stále nenaučili v mnoha případech myslet a volí stále dokola stejné lidi, kteří jsou pořád déle a déle u moci. Celá zem je zahrabána v listinách a formulářích, které je nutno vyplnit, schválit a prověřit dnes již téměř kvůli každé maličkosti. Panuje doba, co je psáno to je dáno a i zde se musí dnes neustále někdo soudit, aby bylo splněno to, co na tom „kusu papíru“ je. Soudy se táhnou měsíce i roky, a když se nad tím zamyslíme, je to vlastně zbytečné.  Kolikrát by stačilo, když znáte pravdu, selským rozumem spor vyřešit. Dnes se davy právníků snaží své klienty obhájit, že oni jsou Ti poškození, ať je již pravda jakákoli. A kdo je finančně zabezpečen a obklopen právníky, toho zákon stěží dostihne. Takže zdaleka tato forma vlády není dokonalá. Navíc stále více se rozevírají nůžky, mezi chudými a bohatými lidmi. Takže je stále více a více nespokojených lidí, než těch spokojených bohatých.

V Monarchii (absolutistické) je jeden panovník, který zastává tu nejvýznamnější funkci a má takřka neomezenou moc. Všichni jej musí poslouchat a ve své funkci může setrvat až do své smrti. Rozhoduje o všech zákonech, může vydávat rozsudky a je to nedotknutelná osoba. Kdyby zde bylo zaručeno, že bude vládnout moudrý, spravedlivý a neomylný panovník. Byla by to dnes téměř dokonalá forma vlády. Ale ať již se stane panovníkem kdokoli s těmi nejlepšími myšlenkami, nikdo není dokonalý a moc, kterou při vládě pocítí, jej může lehce ovlivnit a může se stát to, že myšlenky, které dříve pokládal za nemyslitelné, se dostanou ke slovu a jeho mysl si jejich správnost vyloží opačně. Jednoduše řečeno se z něj může stát despota. Navíc, jeden člověk nemůže vládnout na velké rozloze. Vědění, které je dnes známo, nikdo nedokáže obsáhnout celé, tudíž musí být obklopen důvěryhodnými lidmi, kteří mají potřebné znalosti v určitém oboru a také nemůže řešit vše co se kde děje. Toto zřízení tedy bylo vhodné spíše ve starověku až středověku, kdy ještě existovaly městské státy.

Nedá se říct, že existuje v dnešní době ideální forma vlády, proti které by nikdo neprotestoval. Takovouto ideální formou vlády, by mohla být například v budoucnu Utopie. Bohužel jak již vyplývá z jejího názvu, obsahuje neuskutečnitelné, revoluční myšlenky, které lidstvo není schopné splnit. Alespoň prozatím.

Co z toho všeho vyplývá? Ať je již samotná myšlenka vlády jakákoli, vždy je zde pochybná složka lidské mysli a povahy, která bohužel často selhává a myšlenka jako taková není plně uskutečněna.