Tiše se nedává

K hnilobným mrtvolám,
umrlých bezduší,
zavolá smrt, volám...
nešťastné nesuší.

V oněch dnech, onen klín,
býval jsem Tentýžem,
býval jsem onen mlýn,
chtěl jsem žít s pastýřem.

Ve vločkách sněhových,
spasením věčnosti,
věčnosti spasených,
láskou ve vděčnosti.

Spánek je bez snění,
klišé však nemává,
láska se nemění,
tiše se nedává.

Tiše se nedává! – Ale tys dala!!