Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seS inkvizitorem
10. 02. 2009
2
4
1178
Autor
Girith
Ještě mě ve výstřihu šimrá tvůj pohled
do vlasů skrývám pokušení
a kolem pasu paže,
jež naznačuje, kdo je tady pán.
Prší
pláč za dvě srdce,
dvě rovnoběžky
co věří, že existuje
nekonečno.
A zatím
bloudí nocí ruce
jak slepé myšky
po mém těle,
vše už začlo.
Pod zavřenými víčky tvoje tvář,
mistrovská dřevořezba či dílo Donatella?
Však dech, co po kůži mi klouže
připomíná, že má touha neznamená nic.
Nad portálem
socha Magdaleny,
jí odpustili,
mě soudit budou.
Špinavá
na pranýři cizí viny;
s radostí zatratili
lásku, mne s tebou.
Už hoří ohně v mém srdci
a za hradbami čeká dav.
Mé tělo měli, mé duši ublížili,
s myšlenkou na tebe zvedám svůj kříž.
Polibek
Kristu patří i tobě
čas rozloučení,
čas přiznat pravdu.
Jak motýl
rozletím se a v nové době
najdu tě v zapomnění,
slibuju, najdu!
Pak slza na tváři se vypařila,
plamínek svíčky vítr zhas
do vlasů skrývám pokušení
a kolem pasu paže,
jež naznačuje, kdo je tady pán.
Prší
pláč za dvě srdce,
dvě rovnoběžky
co věří, že existuje
nekonečno.
A zatím
bloudí nocí ruce
jak slepé myšky
po mém těle,
vše už začlo.
Pod zavřenými víčky tvoje tvář,
mistrovská dřevořezba či dílo Donatella?
Však dech, co po kůži mi klouže
připomíná, že má touha neznamená nic.
Nad portálem
socha Magdaleny,
jí odpustili,
mě soudit budou.
Špinavá
na pranýři cizí viny;
s radostí zatratili
lásku, mne s tebou.
Už hoří ohně v mém srdci
a za hradbami čeká dav.
Mé tělo měli, mé duši ublížili,
s myšlenkou na tebe zvedám svůj kříž.
Polibek
Kristu patří i tobě
čas rozloučení,
čas přiznat pravdu.
Jak motýl
rozletím se a v nové době
najdu tě v zapomnění,
slibuju, najdu!
Pak slza na tváři se vypařila,
plamínek svíčky vítr zhas