Mlejn života

Prý červená mi sluší

Tak roním rudé slzy

To pláče srdce

a batikuje duši

Říkají, že krásním

a nikdo nevnímá

že slábnu vyčerpáním

a klesám

do klína

černému umírání

Tak rubáš rudý

oblečte mi

a rakev černou

jako mor

Plamenů přísvit

rudou s černou spije...

Jen hukot ohně jako chór:

Zní mystická melodie

Pak v tichu

kdy pec už dodýchala

zvedne se vítr

a zazní Kalevala

Ten poryv vzduchu

jak varhan píšťaly

odnáší popel

na Sever

 do dáli

Ve vytoužené zemi

spočinu navěky.

Všech blízkých

smuteční obleky

splynou s bílou plání

v očekávání

zmrtvýchvstání

S létem sníh stál...

...však nikdo nepovstal...