NETYPICKÉ LOVENÍ 13 BOBŘÍKŮ-6

Dalším bobříkem, co byl na řadě v ulovení, byl bobřík velkého mlčení.  Rozhodl jsem se jej ulovit o víkendu, což se mi zdálo ideální a jednodušší, než se o něho pokoušet ve všedních dnech.

 To sobotní ráno jsem vstal s myšlenkou, že nesmím do nedělního rána promluvit ani slovo. Zdálo se mi, že to bude jednoduché, ale poté, co se mi v koupelně podařilo nechtěně vyrvat ze zdi kohoutek, tak mi začalo být jasné, že jeho lovení bude dramatické. Na mobilu jsem naťukal číslo instalatérské pohotovosti, a když se ozval hlas operátorky, tak bylo mou snahou mlácením válečku o linku vymlacovat morseovku. Avšak poté, co váleček opakovaně zasáhnul mojí levou ruku s mobilem, tak jsem začal poskakovat po kuchyni. A abych neřval, tak jsem si narval pravou ruku do pusy. Ta mi tam však nějak uvázla a teprve opakované kousání do ní mi pomohlo jí dostat z úst. A poté jsem užasle hleděl na dlaň, na které se nacházely krvavé obtisky zubů.

„Pro lovení bobříku musím holt i trpět,“ řekl jsem si v duchu, přičemž se ozvalo pronikavé zvonění. Po otevření dveří na chodbu se mi naskytl pohled na promočeného souseda pana Telku, který bydlel v patře pode mnou. A jenž byl známý svým sledováním všech pozemských i mimozemských televizních stanic na mnoha televizích současně.

„Co to má znamenat!? Já jsem sledoval ve vaně v klidu své oblíbené ranní televizní pořady a najednou mi v koupelně prudce stoupla voda! A u stropu se mi blbě na televizi dívalo!“ rozkřikl se on. Já jsem začal gestikulovat i předvádět pantomimu, přičemž bylo mou snahou mu tímhle způsobem sdělit mojí omluvu.

„Vy jste se snad pomátnul a ztratil jste zároveň i řeč!“ vyhrkl on zkoprněle a já jsem doběhl pro sešit a propisku. A na papír jsem rychle tiskacím písmem napsal.

DRŽÍM BOBŘÍKA VELKÉHO MLČENÍ. TO VYTOPENÍ MNE MRZÍ. MOHL BYSTE ZKUSIT ULOVIT BOBŘÍKA POTÁPĚNÍ, ALE TEN NEEXISTUJE.

„To si snad děláte ze mne srandu!“ vyhrkl naštvaně pan Telka. A já jsem na další stránku napsal:

NEDĚLÁM SI Z VÁS SRANDU! JÁ TOTIŽ LOVÍM 13 BOBŘÍKŮ.

„Já vám na ty bobříky kašlu! Vy mi vytápíte byt!“ rozkřičel se soused.  Současně se ozval od přízemí křik majitelky domu pani Blažkové. A já jsem hned začal něco psát na další list sešitu. Vzápětí po schodišti vyběhla pani Blažková v županu s natáčkami na hlavě. A já jí hned ukázal to, co jsem napsal.

DOBRÝ DEN PANI BLAŽKOVÁ. ASI K VÁM TAKY DOTEKLA VODA Z MÉ KOUPELNY. JÁ SE MOC OMLOUVÁM, ALE SNAD NEBUDE TAK ZLE. JE TO JEN VODA.

„Okamžitě tu vodu zastavtéééé….!“ zařvala z plných plic na celý dům paní Blažková a tím přilákala na chodbu další sousedy.  Já jsem vyděšeně přitakal a záhy jsem s kladivem doběhl do místnosti WC, kde byly uzávěry vody. Věděl jsem, že s nimi nejde otáčet, a tak bylo mou snahou do nich bušit. Asi jsem to přehnal, protože náhle prudce vystříkla studená i horká voda. Stříkající vodou jsem byl zasažen já i zástup zvědavých sousedů. Záhy se domem rozlehlo velké množství výkřiků a já jsem se neúspěšně všem snažil před domem omlouvat. Lovení bobříka velkého mlčení vzalo za své a já jsem záhy měl pocit, že bych mohl úspěšně lovit bobříka útěku před naštvanými lidmi.

KONEC ŠESTÉ ČÁSTI