Normální ránko sadistovo

Vzbudil se. Pomalinku vstal a rozešel se do kuchyně. Měl by začít po ránu zase dělat sklapovačky, aspoň by se celý dopoledne neploužil jak mátoha. Kašlal na to. Dal vařit konev a připravil si do hrnku čaj. Bože, jak může tolik lidí pít k snídani kafe? Ke kafi housku se sejrem? Humáč. Opíral se o linku a čekal na vodu. Zakroutil krkem a pěkně mu za ním luplo. Lepší než stovka sklapovaček. Zůstal koukat na poličku nad lednicí. Byla tam jejich rodinná fotka. On, manželka a Klárka. To měla Majka před sebou ještě dlouhý léta života. Majka i Klárka seděly na těch barevnejch relaxačních míčích. On mezi těma koulema stál jak ten čurák. Fotili to při Klárčiných devátých narozkách, tak to bylo čtyři… ne, pět let předtím, než svoji ženu zabil.

Konev cvakla. Zalil čaj, a aby nezchladl, překryl hrnek talířkem. Šel do koupelny. Už cestou se v tom utvrzoval. V noci se zas zpotil jak dobytek. Podíval se do zrcadla na svoji pomačkanou tvář. Bylo jasno, musí se osprchovat.

Vlezl do vany a zašpuntoval ji. Nikdy nenechával během sprchování vodu odtejkat, považoval to za debilní plýtvání. Může si pak ve vlažný vodě aspoň chvíli posedět a při té příležitosti si pěkně opláchnout prdel. Vzal hadici a začal po sobě stříkat. Měl tenkrát Majku poslechnout a udělat i sprchovej kout. On už by se vedle pračky nějak vešel. Tohle sprchování ve vaně bylo na hovno.

Seděl v tom svém vlažném jezírku a čistil si zuby. Nepotřeboval při tom na sebe civět do zrcadla. Vlastně mu to přišlo jako dost trapnej pohled. Vyplivl si pastu mezi kolena, kelímkem nabral z vany trochu vody a nalil si ji do pusy. No jo, byl línej se natáhnout ke kohoutku.  Bože, zase v takovýhle náladě. Celej den se jen těšit na večer až bude moct usnout. Zakloktal a vyplivl. Vylezl, ani se nesušil, jen si ručník ovázal kolem boků. Ani ne tak z hanby, spíš aby mu nenastydl.

Jak se vracel do kuchyně, procházel kolem Klářina pokoje. Zastavil se a vrátil se zpátky k jejím dveřím. Už krčil prst k tomu, aby zaklepal. Blbec. Vzal za kliku a vstoupil.

Jeho dcerka se na něj podívala očima oteklýma od pláče a tak vůbec. Třemi dlouhými kroky k ní přešel a pěstí ji udeřil do středu obličeje. Klára měla lýtka přivázané k nohám houpacího křesla a zápěstí zas pevně strunou utažená k opěradlům. Jak ji praštil, křeslo se zhoupl, a Klára se vzápětí vracela pro další ještě větší ránu do pusy zalepené páskou. Po druhém útoku dívce z polámaného nosu vystříkla krvavá nudle a přilepila se jejímu otci na klouby pěsti.

Stál proti ní a oddechoval. Přesvědčil se, jestli i ona může dýchat. Docela jemně jí ručníkem otřel krev z  nosu a nechal jí vyfouknout krvavé nudle, aby se jí dutiny pročistily.

Ještě chvíli ji pozoroval. Pak o krok ustoupil a kopl Kláru patou mezi nohy. Křeslo se pošouplo a zaklonilo. V jedné chvíli se lekl, že si dcerka rozrazí hlavu o parapet zataženého okna. Ale pak se křeslo svezlo a padlo i s dívkou na bok.

Nechal ji tak ležet a vracel se do koupelny umýt si ruku. Dneska ho to ani v nejmenším nerajclo. Už druhý den po sobě, nemá to zkoušet, když je ještě rozespalý před snídaní. Ten nos jí bude muset nějak ošetřit, jinak se mu Klárka brzo udusí. Taky ji blbec nemusí furt mlátit do obličeje. Takhle z ní za chvíli bude jen oteklá obluda. Připomněl si rovněž, že musí brnknout zas do školy a prodloužit jí ještě omluvenku. Brzo to ředitelce začne být divný, ale s tím se vypořádá, až na to přijde doba. Teď konečně… čaj! Kurva. Zase zapomněl vyndat sáček. Ten bude zas vylouhovanej až hrůza.