Poslední píseň šedého rána

Vítězi slavné té bitvy dvou srdcí,

bitvy, co skryla pár krvavých ran,

prozraď, co sežrali hladoví vlci,

co hnije za oponou železných bran.

Vzývali oheň namísto nebe,

křičeli láskou v ozvěnách skal,

po rtech si psali MILUJI TEBE,

strhnout je k víře každý už vzdal.

Zas přišlo jaro a života dech,

nad horou roste temnoty stín,

kouřem se plazí zoufalý vzdech,

milence zahalil němoty splín.

Oheň však volá silou svých slov,

lidé se bojí, děsí je kletba,

počíná na zrádce zběsilý lov,

lidskosti ducha pověra nedbá.

A tak tu leží, kosti JIŽ bílé,

dvě mrtvé hlavy prý straší co noc,

chodit v ta místa nikomu milé,

láska, co přerostla lidí zlou moc.