KDYŽ SE NAKUPUJE

Marek svíral v rukách volant a upřeně hleděl přes přední sklo, přičemž přemýšlel, jak co nejrychleji nakoupit. V hlavě mu stále zněl hlas jeho ženy, která mu po mobilním telefonu říkala, co má nakoupit. A on si přitom v rychlosti psal jednotlivé věci na papírek.

„Tati, zapomněl si zahnout,“ řekl mu jeho syn Lukáš, který seděl na zadním sedadle.

„Aha, já jsem myslel, že tou ulicí tam nedojedeme,“ vysoukal ze sebe zmateně.

„Ta vede přímo na parkoviště, co je před tím obchodním centrem.“
„Příště to už budu vědět.“‘
 O několik minut později dojeli z úplně opačné strany k obchodnímu centru a za chvíli zaparkovali.

„A vzhůru na nákup!“ pronesl Marek a vzal Lukáše za ruku. Oba poté vykročili a Lukáš za chvíli řekl.

„Tati, zapomněl si vzít vozík. Maminka ho vždycky bere už na parkovišti.“
„Vozík? A kde?“

„Ty vozíky jsou pod tou skleněnou stříškou,“ sdělil mu syn a natáhnul ručičku vpravo.

„Aha. Tak tam jdeme,“ mínil Marek a za okamžik došli k dlouhé řadě nákupních vozíků.

„Máš desetikorunu nebo pětikorunu?“ zeptal se Lukáš.

„Určitě ano,“ řekl a vytáhl z kapsy peněženku. A z ní se mu vzápětí vysypal větší počet kovových mincí, které okamžitě dopadly na zem.

„Do pr…!“ vyhrkl a rychle se shýbl.

„Desetikoruna se kutálí do kanálu!“ vykřikl vzápětí Lukáš a Marek postřehl minci, která směřuje k poklopu kanálu. Okamžitě udělal rychlý pohyb, při němž natáhnul ruku a vzápětí ležel s nataženou rukou na zemi a přes prsty viděl, jak mince zapadla do otvoru v mříži poklopu.

„Tati, já mám pětikorunu!“ ozval se Lukáš.

„Tak jí dej do toho vozíku. Já posbírám ty vostatní peníze,“ řekl Marek. A poté dolezl k zaparkovanému automobilu, pod nímž viděl dvě zakutálené mince. Poklekl a pravou rukou natáhl, ale ani na jednu minci nedosáhnul.

„Zatraceně!“ procedil mezi zuby a skoro si úplně lehl. Pak počal nataženou rukou šmátrat, až mu přitom křuplo v rameni.

„Krucinál!“ vyhrkl naštvaně a levou dlaní si sáhl na pravé rameno. Vzápětí prsty nahmatal dvoukorunu a poté i korunu.

„Tati, jde sem nějaká pani a něco křičí,“ ozval se syn.

„Co!?“ vyhrkl Marek a při prudkém vstávání se praštil do hlavy o spodek vozidla. Hlavu hned sklonil a chytl se za ní oběma rukama, přičemž mu z dlaně vypadly obě mince. A ty se začaly kutálet po svažujícím se povrchu, načež zapadly otvory do kanálového poklopu.

„Hej! Co to tam děláte!?“ vykřikla tázavě na něho žena, která před sebou tlačila nákupní vozík.

„Dobrý den, já tady sbírám mince. Voni mi vypadly z peněženky,“ soukal ze sebe a přejížděl si pravou dlaní tu část hlavy, kde pociťoval bolest.

„A kde ty mince máte?“ zeptala se žena.

„Někam mi zase spadly.“
„Spadly do toho kanálu jako ta desetikoruna,“ řekl Lukáš.

„Tam je taky budete hledat?“

„Tam už nepolezu.“
 Žena začala z vozíku dávat nákup do auta a Marek se zachmuřeným obličejem začal tlačit nákupní vozík ke vchodu obchodního centra následován synem.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI