Faunův labyrint

Faunův labyrint

Natočil mexický režisér Guillermo del Toro, který má  na svědomí filmy jako jsou například: Blade 2, Hellboy nebo Princ bez království. Už jenom jeho jméno napovídá, že tento film bude něčím víc, než pohádkou. Z plakátů kouká malá holčička, nebo vysoký Faun, z kterého jde pohádkový děs. Děti se na tento film mohly koukat až od dvanácti let, jejich rodiče nechápali proč. V polovině filmu přišli na to, že počáteční varování mělo asi něco do sebe. Vylekané maminky zakrývaly svým dítkům oči a uši – dost ironie, když v kině potřebujete tyto dva smysly.

Gillermu del Torovi se totiž povedlo spojit dvě rozlučné linie filmu: realitu ztvárňující válku ve Španělsku z roku 1944  a pohádkový svět malé Ofélie - Ivana Baquero, která pomocí Faunových rad utíká do světa fantazie a kouzel. Celý příběh  se skládá z více žánrů. Del Toro chtěl zaujmout větší skupinu diváků, takže zasadil historické drama do světa pohádek a fantasy. Sama si myslím, že by se tu určitě našla aspoň jedna hororová scéna, která stojí za to! Mrtvolník, jež požírá děti a sleduje události pomocí svých stigmat v rukou, do kterých si dává své bulvy taktně ležící na podnosu před ním.

Příběh začíná stejně jako v Princi bez království – od konce. Sám režisér přiznává, že jsou to úzce spojené filmy, už jenom proto, že se odehrávají ve stejné době. Dokonce se zmínil o tom, že Faunův labyrint měl být natočen ještě před ním, ale bohužel k tomu neměl prostředky. Proto si počkal pár let a vytvořil mistrovské dílo. V příběhu se mu povedlo promítnout hrozbu fašismu a války mnohem lépe, než v Princi bez království. Film byl natáčen ve městě Belchyte, které opravdu zažilo tuto válku.

Malá Ofélie přijíždí se svou těhotnou matkou do městečka, kde sídlí otčím kapitán Vidal, který má za úkol potlačit partyzánské hnutí. Cestou potká vílu, která zprvu vypadá jako Strašilka australská. Del Toro později dokazuje, že dětská představivost nezná mezí, ze Strašilky se stane modrá víla. Vypadá přesně jako z pohádek, jež si Ofélie čítávala. Postupem času přichází na záhady nového domova. Otčím je zlý a služka Mercedes pomáhá partyzánům. Hlavní hrdinka objeví Faunův labyrint, díky kterému zjistí,  že je princezna Moanna, dcera krále podsvětí. A jak to v každé pohádce bývá, dostala Ofélie knihu odpovědí a cest. Aby se dostala zpátky ke královskému otci a matce, musela postupovat stejně jako Jiřík ve Zlatovlásce. Splnit tři úkoly, aby dokázala, že se během svého pobytu na zemi nestala smrtelnou. Avšak s rozdílem, že vše musí být vykonáno do úplňku.

Už úkoly sami o sobě byly dost drsné. Všechny sice podány pohádkovou formou, ale při jejich plnění vám vyvstávala husí kůže na krku. Podle mého soudu jsou výborné hororové scény, kdy vás chce zabít obrovská ropucha, kterou zničíte pouze tím, že jí do obrovského břicha dostanete tři kameny, načež vyzvrací celý svůj obsah plný slizu i s kýženým klíčem. Nebo obelstění Mrtvolníka bdícího nad svým stolem dobrot a ovoce, na stropech jsou fresky s malými dětmi, které si dává k obědu a jako třešnička na dortu jsou v rohu poházené dětské pantofličky. Jak romantické! Tyto úkoly jsou prokládány pátráním po partyzánech a osudy odvážných lidí, Mercedes a doktora, kteří si troufnou kout pikle před nosem kapitána Vidala.

Postava již zmíněného kapitána Vidala – Sergi Lopéz, který je Oféliiným otčímem, mě v určitých scénách dostávala do „varu“. Herecký výkon byl vynikající, splňoval všechny kritéria padoucha. Jako správný záporný hrdina měl větší výdrž, než obyčejný člověk. Dokazuje to ve scéně se zrcadlem, kde si zašíval svůj
polo – klaunský úsměv. Jeho role je brutální a cílevědomá. Přesný opak malé Ofélie, která pořád věří na pohádky a podléhá dětským touhám. Tehdy jedenáctiletá herečka Ivana Baquero tuto úlohu zvládla opravdu dobře. Sama se přesně vžila do role osmileté Ofélie a scény s vílami, které nebylo vidět, zahrála reálně. Její role byla oceněna soškou.

Jedna z nejdůležitějších rolí je Oféliin průvodce Faun – Doug Jones, který v tomto filmu hrál ještě jednu roli – Mrtvolníka. Po celý film provází hlavní hrdinku, dává jí různé rady, avšak ke konci se zdá, že chce Ofélii spíš pozřít, nebo ji použít pro své nekalé plány, než jí pomoci. Jako Faun jí půjčuje své víly a jeho jediným úkolem je dostat Ofélii zpět do královské rodiny. Za to Ofélie zaplatí tou největší cenou! A to, že zachránila svého novorozeného bratříčka, na tom nic nemění! Díky ztvárnění této postavy se děj odehrává ve dvou liniích. Aby vypadal opravdu věrohodně, musel se Doug Jones navléci do faunovského obleku a bez pomocí počítačových triků odehrál vše úplně sám. A protože se ve filmu mluvilo  španělsky, musel se i herec naučit celý text v tomto jazyce a to se mu  povedlo na výbornou.

Celkově mě film přímo fascinoval. Del Toro moc dobře ví, na jaké noty zahrát, aby  diváci na jeho film nezapomněli. V průběhu filmu  se u mě střídaly různé nálady, protože mě děj absolutně pohltil. Nemám k němu snad žádnou výtku, možná byla přehnaná odolnost kapitána Vidala, který honil Ofélii i po konzumaci většího množství tišících látek, ale díky němu ve mně tento snímek vyvolával hrůzu, děs, opovržení a nakonec i uspokojení, protože partyzáni vyhráli a Vidala zastřelili. Vůbec nejsem překvapena, že toto dílko bylo prohlášeno za nejlepší film roku a v roce 2006 dostal tři Oskary a to za kameru, výpravu a masky. Kritici tvrdí že je to zatím nejlepší del Torův film.