Opar nad útesy

18.

Nač ukazuješ svoji velkou

povrchnost ty kterýž víš

že stejně jako každý jiný

i ty ve svém Nitru churavíš.

Vzbuzuješ snad zdání klidu

ne, ne, ne tak to není.

Ty jsi možná o něco jen chytřejší

ale co na tom když i tebe

názory druhých zotročí.

Jsi jak velký nelítostný kat

tak proč, proč se chceš nad lidi

ty jenom vždycky vypínat.

Jsi jako přelud co vidí každý z nás

a když přijde ráno tak i ty zmizíš snad.

Ráno to tě děsí sebe víc

to protože jsi jako mlžný opar nad útesy

tak pověs, řekni co tě vlastně tolik děsí.

Že neřekneš snad ani půlku slova

a vždy se na lidi díváš shora.

Shora spod ohromných svých

smutných očí

no vidíš to je úděl co se teďko nosí.

Voláš do samoty prázdných dní

ty co jsi až tak moc morální.

Morální ve svém blahobytu

vyslovil jsi právě onu jedinečnou větu.

Větu co je a co není jak se zdá

i v tobě třímá lítost k světu veliká.

Soucit si teď jednou provždy vzbudil

odhal ho ve svém srdci slzu lásky si teď prolil.