Písmák Vyslyš prosby.
190.
Věříš ve mně vnaši lásku
já vtebe silně, moc.
Jsi jak Anděl co mi vždy přijde na pomoc.
Vykročil jsi
47.
Proč hledíš stále až tam vzhůru knebesům
a hlavu svou ty jen zřídka skloníš
víš nemyslíš že ty jsi tu jen stále proní.
Kverulant.
50.
Skomíráš a ptáš se čím to je
že nejsi tím čím jsi byl
ty vždycky si chtěl hlavou
V Dualitě.
2.
Vše vDualitě se rodí
Slepota sJasnozřivostí
všechno se pak jinak vidí.
Opar nad útesy
18.
Nač ukazuješ svoji velkou
povrchnost ty kterýž víš
že stejně jako každý jiný
Má intuice
112.
Má intuice mi vždy velí
býti trochu smělý.
zahodit svůj vlastní stud
Výstřel doby
36.
Víš, nic se nedá vrátit zpětskutky, činy ani slova, co mají v sobě jed. Vykročili jsme z vlastních černých stínůi život je pln různorodostí, velkých chyb a splínů. Už jsme vyšli životu my dva vstřícneboj, neboj, nenechám tě napospas vlkůmco zžírají člověka zaživajen proto aby urvali z žvance velký kusje to jako extrement doby, co vhání lidi do nepohody.
Tvá slova
33. Atakují mě vždy polehounkutvá slova, co ozvěnou se mi stávají. A stále dokola v mém mozkusem a tam ve frekvencích putují. Zaposlouchán jsem já do vlastního hlasuten, co v sobě si už od narození nesu.
Jmenuješ se
3.
Trháš mi srdce
rveš mi do něj ostří meče
ty Osude, který víš
Ztělesňuji se
130. Ztělesňuji se s tvou Animous tou tvou láskou nevinou. Ztělesňuji se s tvou Osobous tou krásou nádhernou. Kdybych měl jít až do důsledkuřekl bych jen miláčku, jsi dokonalost samaza kterou bych šel světa lánsnad až na samí konec a ještě dál.
Ten kdo
147.
Ten kdo nezažije sílu mocné extázekdo neví co je bolest hlavykterý neví o životě nico svou vizi může jenom zápasit. Vysvlečeni z těla, pobíhajícípo světě. ne zřídka se mihnezáblesk světla z hlubin Dušeten co lidi k sobě spojujespojuje a celí.
Vždycky sám
127.
Miláčku tak moc po nocích jsem vždycky sám.
Já jsem tu a ty jsi tam.
Já vím spinkáš spánkem lahodným
Kde láska pramení.
55.
Jak Sisyfos valící kouli z kamenído skal, do skal, tam kde láska prameníi já proklatý jsem, zatracen - Bozi z Olympuna mne uvalili ten těžký karmy nákladza to, že jsem našel ten vzácný pokladnašel jsem já ho v srdci tvémv tom svalu pulsujícímkde se láska s city mísínašel jsem ho, uviděl a protojsem Bohům oheň vzal, abych ho tobě dalaby plála naše láska navěky. Teď jak Prométheus ke Kavkazské skále jsem přikována orel mi klove stále moji tkáň. Volám do oblaků: miláčku z mých ran kane purpurová krevta co smáčí z mraků i naši láskutak si trochu nabera má játra omyj svým citem- to proto, aby se za rozbřesku obnovilia za soumraku zase potravou Bohů byli.
Ve správný čas.
129.
Synchronizuji svoje myšlenky
aby sem ve správný čas na správném místě byl.
To proto abych tě svou něhou obdařil.
Po věčnosti
89.
Svět potemněl a oblékl na sebe šarlatový šat.
Je to tak jak říkám každý by se měl znás kát.
Tam kde nepomáhá modlitba a Bůh odvrátil svou Tvář
Sním potají.
36.
Ticho se rozlehá pokraji
a já sním tak moc potají.
O té jedné zdam, kterou miluji,
Poblouzněn.
28.
Co všechno naši lásce osud přichystá
na jaké rozcestí nás svede.
Jest-li půjdeme po cestě co do Ráje nás vede.
Kvítek maličký.
3.
Volám, volám tvoje jméno
to co ozvěnou se stává.
A vmém mozku zvláštní
Než vypíši se.
131.
Než vypíši se zbolu.
Než budeme zase má lásko spolu.
Tak moc budu vědět
Tvůj hlas.
121.
Tvůj hlas jsem slyšel zdály znít
věděl jsem, že zase budu tě na okamžik mít.
Na okamžik mrňavý, že se vmém srdci rozezní.
Královna noc.
118.
Svět zahalil se včerný plášť.
To královna noc nasadila svůj temný šat.
Vše kolem už pomalinku ztichlo
Vykročení ze zajetí stínů.:
54. Neodvracej ode mě svou tvář pro Tvou krásu něžných křivek pro tu hebkost Tvého srdce pro To vše se nechám pranýřovat sám sebe položím na oltářabys zaslechla z útrob mého srdce něžný hlas. Tak konečně vykroč ze zajetí černých stínůtak konečně projdi zlehka kolem záře Cherubínůve vlastním světě plných nejtajnějších přání tužebuž vyzráváš v dospělou tu ženu. Já jsem jen v úžasu a tak moc tvůj i Serafové teskně pějí a pláčí jako velký zástupjako převeliký Boží chór.
Kdy konečně...
109.
Kdy konečně.
Mé vzpomínky jsou nabyté frekvencemi
ty co vlní se vmém mozku jako hadi.
Svět který prožíváme.:
22. Vše vtom to světě, co nás pohlcuje a naplňuje tajemnem, jakoby bylo tak blízké našim nejtajnějším přáním, která se zrcadlí vnašem Nitru.
Čaj jiskrný.:
Čaj jiskrný ze, šálku piji,
zokna hledím do dálavy,
pak na záchodě bliji.
Odhodlání.:
6. Vše kčemu člověk, přistupuje spílí a odhodláním jemu blízkým, se stává jeho přirozeností, přetvářející se včiny…
Dítě se ptá.:
Matematika logika,Prošlí jsme jak se dá ,Zas se dítě malé ptá.
Konývka s yxingu.:
Konývka sdrakem syxingu,
čaj dobrý Keemun, vsobě má,
to vždy srdce zaplesá.
Prozření.:
7. Prozření, které nás zasáhlo svou čistotou poznání, jakoby se stalo naším vykoupením, převyšující všechny dosažené pravdy a dogmata, veškerého poznání….
Pohnutky lásky.2.
2.
Lásko Ty, která si vmém srdci,jenž cit víříš
a o mích bolestech víš Ty přeci mnohem víc.
jsi něžná tak moc křehká,
Život Duše.:
3. Vše pomíjivé se stává věčným, neboť i smrt je jen věčným, žitím Duše….