Ztracenci (ztrápenci)

Plakalo nebe, plakalo slunce, že už je nikdo nevidí pláču pro tebe, zraněné srdce, jež jsi daleko od lidí. Plakala tráva, plakaly stromy, že už nemohou růst pláču pro vás zbořené domy pro starodávný půst Plakala země, plakal i Bůh, že lidé zapomněli pláču já s nimi za všechny ty, kdo radši oněměli. Bojí se mluvit, bojí se jíst, bojí se chlubit, bojí se číst. A tak si žijí ve své prázdnotě a tiše hnijí v černé temnotě.

---