Chatka na palouku

Koukáme z okna naší chatky,

jak sníh padá mlčky

na louku, houpačku,

ohniště, dřevěnou lavičku,

a vše je najednou sněhem přikryto.

Vše barevné je pod sněhem ukryto.

Venku je zima, a tak nevycházíme

zato v krbu dřevo stále pálíme.

Z komínu se pořád kouří,

černý mrak na nebi bouří.

Slunce za hory zachází,

tma na náš palouček přichází.

Beru tě za ruku,

vedu po schodech,

do postýlky pokládám,

peřinou tě přikrývám.

Hedvábné závěsy na okně zatahuji,

sám pod teplou peřinu pluji.

Líbám víčka tvá,

zavírám očka svá,

za ruku tě chytám

a pomalu usínám.

Avšak náhle se chvěji,

pomalu si uvědomuji,

že ležím zde sám.

Ty's už mnoho let pryč,

ale já již sílu nemám,

usínám, konečně jdu pryč

na místo, kde tě opět spatřím,

na místo, kam skutečně patřím.