Jeden den Ivana a Denisy

Sic et non ?

„Áhhhh, hmm jo.“ , ranní zívání je stejně vždycky pouze rituál vítající nový den několika neartikulovatelnými zvuky, „tož to je zase pěkné ráno.“ Denisa vstala z postele a šla se podívat do obýváku, jestli tam máma nenechala nějakou snídani. 10:30 ? „No, to jsem si pěkně schrupla …“ Na stole ležel malý bílý papírek a na něm stálo : „Denisko, snídani máš v lednici a nezapomeň podlévat maso v remosce, šla sem se projít. Pa M.“ Denisa se najedla a pak se dala do uklízení, hrozně ráda uklízela, už od malička, zvlášť když byla doma sama jako teď. Když si dokonce srovnala věci v šuplíku, vzala si knížku a sedla si do křesla. Byla to povinná četba ze školy, sbírka se jmenovala „Stébla trav“ a ačkoliv neměla ke čtení klasiky nějaký zvláštní vztah, tyto básně ji docela potěšily. Bylo asi poledne a Denisa dostala chuť projet se na kole, venku vládlo nádherné letní odpoledne, které seženete pouze v červnovém katalogu. Denisa vytáhla bicykl a už si to svištěla do lesoparku. Na obloze byly dva mráčky jako od Lady, no, vlastně jich bylo víc, ale určitě byly všechny od Lady. Denisa byla velice pěkné děvče, ale poněkud plachá, dávala přednost společnosti dvou, nanejvýš tří lidí. V lesoparku potkala jednu svojí kamarádku, se kterou chodila před lety do školy. Sedla si s ní na chvíli a porozprávěla o ženských problémech. Celá projížďka byla příjemná záležitost jako piknik v přírodě. A nic, kromě jednoho ožraly, který spal na lavičce, nerušilo představu letní pohody. „Ježci už dou spát …“, prohlásil kdosi daleko v přítmí rohu. Někdo s Ivanem zalomcoval a probudil : „Nespi v kuse, odpočiň si.“ „É, di do prdele, vole.“, zmožená hlava padla na umakart. „Končíme. To pivo už asi nebudeš, co ?“ „Co ? … Jo … teda, ne.“, Ivan se pokusil podívat na hodinky, „Kolik je ?“ „Asi čtyři a švihni sebou, už chci zavřít.“ Ivan se pokusil posbírat základní poznatky o nastalé situaci. No, asi spal, jinak by se nemoh teď probudit. A očividně je v ňákym pajzlu nebo klubu, ale nic tady nepoznával, takže sem už asi přišel ožralej. Ale s kým sem přišel ? To už si nevzpomínal. Prošacoval se, jestli má všechno. OK. Vypotácel se z hospody no chladu noci, měl jenom tričko, takže mu byla pěkná kosa. A od žaludku mu taky nebylo dvakrát dobře. „Kurva fix, to je zase den, to bych blil.“ Úkol číslo jedna bylo dostat se domů. Měl hlad jako svině, ale žádný prachy. To je úplně nejblbější kombinace, na to přišel už Marx a udělal si z toho kšeft. Ivanovi bylo zima a hladno. Aspoň kdyby se nějak dostal domů. Jenže vůbec netušil jak to udělat. Kolem dokola neviděl nic, co by vypadalo jako tramvaj, nebo tak. Po chvíli bloumání narazil na autobusovou zastávku nočního autobusu, jehož číslo viděl poprvý v životě a že už se v noční Praze vyzná. No nic, schoulil se na lavičku a počkal na autobus. Nejenže během čekámní krutě vymrz, ale udržovat se půl hodiny v bdělém stavu proti vůli celé přírody není taky žádnej med. Naštěstí se autobusu dočkal a odkutálel se na sedadlo. Protože vůbec nevěděl kam jede, usnul. Když se probral, autobus už stál na točně. Ivan zaťukal na šoféra a ten mu votevřel. „Marja pano, kde to sem ?“ Krajina a okolí mu bylo totálně nepovědomý. A tak prostě šel, tam kam si myslel, že to bude nejchytřejší. Došel až do ňákýho parčíku, kde to zalomil, tak jak to umí jen vožralkové. Doma už bylo všechno pečlivě přichystáno k pozdnímu letnímu obědu. Denisa se připravila k jídlu, když se podívala do zrcadla všimla si, že se jí rozvázal provázek u krku, na kterém nosila malý kožený váček s mincí pro štěstí. Rychle se rozhlédla po bytě, jestli není někde tam. Nebyl. Musela ho teda ztratit někde venku. Nevěděla, ale kde přesně a tak si řekla, že bude stačit, když tam zajede až po jídle. Byl to dárek od strýce ze zahraničí, který jí ho dal k patnáctinám. A tvrdil jí, že je kouzelný, protože padá vždy jen na jednu stranu, ale pokaždé na jinou. Samozřejmě, že věděla, že obé je nesmysl. Pravdou však zůstává, že to nezkoušela, chtěla aby to tak zůstalo kouzelné. Oběd byl vydatný a Denisa se opět přejedla a protože byla ještě docela unavená neodolala svodům postobědního spánku. A navíc je zdravý na pleť. Na váček málem zapomněla. Ležet delší dobu na nějakém tvrdém předmětu není žádnej med a brzo se zají i takovým typům jako byl Ivan. Promnul oči, do kterých mu pekelně smažilo sluníčko. „Táhni do hajzlu.“, počastoval Ivan žlutý kolo na vobloze. Mohutným povzdechnutím okomentoval svoji současnou situaci a děj několika minulých hodin. Na spánku je jedna proklatě nepříjemná věc, když máte hlad a usnete, máte ho pak, když se vzbudíte stokrát větší. A to byl právě Ivanův případ. Začal pohybovat nohama, tak jak se to dělá, když deme a hledal přitom něco k snědku. Neměl peníze a nevěděl, kde je, ani kam de. Čučel na všechny ty debilní xichty, co se tam ohromně radovaly ze sluníčka,z vánku,z léta a takovejch těch věcí, kterejch se člověk nenají ani nic, i kdyby se pokrájel. Jak tak pokukoval padlo mu voko na ňákou věc v trávě. Shejbnul se pro ni a hopla … pytlík a v něm … peníze, respektive jeden peníz. Jenže to nebylo český provenience. Byl to americkej stříbrnej doláč, co se s nim hází „Panna nebo Orel“. „Hmmm, taky dobrý.“ Zkusil si hodit. Panna. „Hmmm, fajn.“ a šel dál. „Deniso ! Co chceš k večeři ?“ „Cože, to už je tolik ?“ „Je půl sedmý.“ „Já ještě musím do lesoparku, něco sem tam ztratila.“ „A co ?“ „Ále, nic důležitého.“ „Tak se ale vrať brzo, nebo ti to všechno sníme. Ať jsi do Zpráv doma.“ „Neměj strach.“ Denisa vystartovala a už se řítila po silnici směrem k lesoparku. Chtěla to stihnout, protože nerada chodila pozdě a vůbec byla to slušně vychovaná dívka. Ivan se doproducíroval až na okraj lesoparku, cestou si pořád házel mincí a zatím mu pořád padala Panna. „To sou věci po dvou deci …“, kroutil nad tím hlavou. Přišel na silnici, která vedla z lesa na hlavní. Šel po ní a přitom si pořád cvrnkal s mincí. Denisa už přijížděla k lesoparku, proti ní jelo auto. Najednou se, ale z lesa vynořil nějaký chlap a aniž by se rozhlédnul vešel na silnici mezi ní a auto. Denisa uslyšela skřípění brzd a pak už jen viděla, jak auto sráží muže a pak vybočuje ze směru a jede proti ní. Denní zpráva dopravního dispečinku dopravní policie hl.m. Prahy : „Celý den byl klidný s minimem nehod. Stala se jediná nehoda, která stála život jedné dívky a jednoho muže.“ Na místě nehody byl nalezen stříbrný dolar. Kterou stranou však dopadl, to záznamy neuvádějí.

---