TIM A DIM-28

Část dvacátá osmá

Pod schodištěm vznikla valná hromada a zároveň se ozývala směsice výkřiků. Tim se vyplazil ze zmítajících se těl, přičemž uchopil do ruky svítící baterku. A v pruhu jejího světla vzápětí spatřil ležícího Dima, jemuž svítil do obličeje.

„Navrhuju rychle utíct!“ vyhrkl.

„Sundej mi ze zad toho tlusťocha!“ vyhrkl Dim, kterému na zádech seděl německý voják s láhví v ruce.

„Vrhnu se na něj!“ pronesl Tim a vrávoravě se přikrčeně postavil. Poté učinil skok, při kterém však šlápnul na ruce Dima, a ten zařval. Vzápětí se ozval výkřik a Dim ve světle baterek, co ležely na podlaze, postřehl Tima, jak se kutálí s rozkřičeným Němcem po chodbě přímo k vojákům, kteří se postavili. A ti se za okamžik opět ocitli na podlaze.

„Pomóóóć Dime! Jsem zavalen!“ vykřikl Tim zpod těl opilých Němců.

„Já tě vytáhnu!“ vyhrkl Dim a uchopil jej za nohy. Zanedlouho byl Tim vytažen a oba se vrávoravě postavili.

„Sviť mi a já je zastřelím!“ pronesl vrávorající Dim, který držel v ruce samopal.

„Já taky budu střílet!“ vykřikl Tim a uchopil do rukou automatickou pušku.

„Ale musíš na ně svítit baterkou!“

„Hele, voni svítej na nás!“

„Tak střílej!“

„Já jsem ale voslepenej!“

„To já taky!“
„Schválně, jestli se trefíme do nějaký baterky!“

„Ježišmarja, střílej! Voni se přibližujou!“
„A proč nestřílíš ty?“
„Já už střílím!“ vyhrkl Dim, přičemž mačkal spoušť, ale ze samopalu nevyšla ani rána.
„Já už taky skoro střílím!“ vyjekl Tim při stisknutí spouště. Ale ani jemu zbraň nevystřelila.

„Jééé… Dime, my jsme asi nevystřelili!“ pronesl vzápětí Tim.

„Máš vůbec nabito!?“

„A ty máš? Já asi ne. To bychom si měli nabít. Myslíš, že počkaj?“

„Jak to mám vědět?“ vyhrkl Dim, který sáhl do brašničky na opasku. Ta však byla prázdná.

„Vážení nepřátelští vojáci, my si musíme nabít zbraně. Mohli byste chvíli počkat?“ zeptal se Tim, zatímco šest Němců se k nim pomalu přibližovalo.

„Co to kecáš!? Rychle nabijej!“ vyjekl Dim.

„Já už nemám co. To je blbý, co.“
„To jsme teda v prdeli!“
„Mám pocit, že tam jsme pořád.“
Ve stejný okamžik se chodbou rozlehly zvláštní kroky a za šesticí vojáků se objevil bezhlavý rytíř s mečem v ruce. Tím všechny udeřil a Němci se zhroutili na podlahu.

„Že von nemá hlavu,“ řekl Tim.

„Nemá!“ vyhrkl Dim a za okamžik se oba za křiku vrávoravě rozeběhli chodbou.

KONEC DVACÁTÉ OSMÉ ČÁSTI

 

 

---