Křup

Aha.

Ten pocit vznikl zde: "Ve vlahé ranní mlze se vznášela jedna slimáčí dušička do slimáčího nebíčka." - prilisne zdrobnovani zavani patosem. Uz jsem to pak ze sebe nesetrasl.

Že v tom vidíš patetiku, mne překvapuje. Zatím na něco takového nikdo nepřišel - ani zde, ani jinde. Psal jsem to v úsměvné náladě, s typicky slovanskou ironií v duši. Když jsem toho slimáka přejel, napadlo mne: "A co ty? Nejsi taky takový slimáček?" A hned jsem to v tomto duchu sepsal. Díky za návštěvu i názor. dědEd :-)

Pointu jsem cekal po precteni prvni vety, pak jsem na ni ale zapomnel, a kdyz se nakonec byl jsem na chvili i prekvapeny. Trochu vylepsila dojem, ale po "slimacci dusicce" a "nebicku" nejsem schopen napsat cokoliv positivniho k povidce. Je to napsano tak nejak pateticky, tento dojem je umocnen poctem krupnuti.

Jsou ze Španělska, přivandrovalci. Původně to v té miniatuře bylo, ale nechtěl jsem poučovat. Díky za nahlédnutí. dědEd :-)

Díky, paní Jarmilo! :-)

Úžasně výstižná paralela - jemná krása v tragedii života, Zbyňku...***

Spíše ten text nestojí za hlubší kritiku. :-) Jen takový postřeh, Janino. mylenka: Smrt dítěte, nejhorší věc, co znám. Brácha mi umřel, když mu byly dva roky. Ale máš recht - na hřbitově už po něm není ani hrobeček, ale vzpomínka na něj mě pořád hřeje. Hřeje a svírá hrdlo. Podobně je mi však i tehdy, když se o tom pouze doslechnu. Kuřim. Nebo dokonce když čtu o zabíjení dětí před věky: 4. Moj. 31, celá kapitola, a zvláště 17. verš.

Edvin nestojí o hlubší kritiku, tak ho mělce pochválím. Líbilo :-)

Proč? I takový je život Edvine. Čas není spravedlivý...jak se říká. Někdo ho má přiděleno o hodně míň, než druhý... i když... i ty dvě holčičky sebou přinesly na svět hodně radosti...a já na Petrunku vzpomínám s úsměvem. Nikdo neví, jak je to dobře...co je správně :-)

mylenko, což já nemohu říct o Tvé poslední povídce. Budu z ní mít noční můry do konce života.

To jsem ráda, že to je jen jako...že ten na tom kole nekřupnul :-))) Jsem si oddechla :-)

říkají si (s Cimrmanem) ...zůstane dlouho v nás...

No, mě moje rodina nežere ani teď, když jsem užitečnej, natož po mé smrti. :-)

co ty víš, jak vážně to bere slimáčí...

No, to bylo tak: Já jich pár přejel, a až na přejezdu přes silnici jsem si uvědomil, jak malý by to byl rozdíl, kdybych sám vletěl pod auťák. Tedy ve smyslu fyzickém a filosofickém. Jen ta moje rodina by to asi brala vážněji než ta slimáčí. :-)

Jsem takový blázen, že je sbírám a odnáším do trávy daleko od silnice... Lituji každé dušičky, i té slimáčí :-(

No jo, ale ten na tom kole domeček neměl... víš, že máš jezdit opatrně! Proto jsem Ti poslala to avizo :-)

Trochu morbidní; kdyby to aspoň byli ti 'bezdomečkovci', jenže to by to zase tak pěkně nekřupalo :-) Kamarád se jim, když to ôruplo, vždycky omlouvá, řiká: "Promiň, vole" :-))

No to je strašnýýý! :-(

aha, takže i pointa měla ještě pointu...

Žel žel žel, poslední řádek i zde zněl: Křup!

tak ta pointa tomu dala zcela nový rozměr...snad měl pevnou skořápku?